Zápisky z Karagandy (8)

Dnes (ve čtvrtek 5.9.) jsem vybral pár kytiček, které jsem potkal ve stepi a které u nás (kromě té předposlední) nerostou. Step je kousek za hlavní budovou naší univerzity, kde přednáším. V tuto dobu pěkně voní pelyňkem, kterého tu rostou nejméně čtyři druhy. A všechny kvetou. Jejich květy ovšem nejsou tak zajímavé, jako jejich vůně, takže jsem vybral jiné. Zde jsou:

Foto 1: Tento pcháč mně udělal zvláť velkou radost, ten náš, který rozkvétá teď na podzim, je dost odlišný:

Foto 2-4: Tady jsou další stepní kytky:

Poměrně velké množství kytek je stejné či hodně podobné těm, které rostou na středomořských salinách. Asi je zde v půdě hodně soli. Klima je ovšem hodně odlišné. Drsně kontinentální - v zimě běžně -35°, v létě běžně + 35° (dnes bylo 30°).

Dnes se mi učilo zvlášť dobře. Studenti jsou poměrně aktivní, tři velmi. Ptají se zasvěceně. Pokusil jsem se vysvětlit, v čem je stávající pojetí reforem praktikovaných ve většině zemí EU v oblasti financování vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění chybné. Reformy se redukují na škrty a privatizaci, nepřispívají k ekonomickému růstu, ale naopak, podlamují jej. Místo toho jde o reformy založené na produktivním charakteru služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu, o vytvoření zpětné vazby tak, aby se poskytování těchto služeb financovalo samo a otevřelo nový růstový prostor. Studenty to zaujalo. Zítra je na mně, abych ukázal konkrétně, jak na to.

(Pokračování)