Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Bude Obama silný bez poradců Schellinga a Johna von Neumanna?

Zkoumejme hranice teorie racionální volby ve chvíli, kdy naráží na lidské slabosti. E.g. ekonomie je věda, která zkoumá reakce lidí na podněty v jejich známém prostředí, jako je například snaha vyhnout, se vězení anebo bankrotu. Někdy tyto podněty nepramení z podpovrchových faktorů, jako je například přísnost soudního systému anebo počet bankrotů firem, nýbrž z činů identifikovatelných lidí: vašeho manžela nebo manželky, šéfa či jednání člena bezpečnostní rady OSN.
Tito lidé nestojí jenom v pozadí; tito lidé se budou snažit předvídat touhy a plány druhých, reagovat na ně a možná je i mařit. Proto k porozumění spletitostí všech těchto interakcí potřebujeme zvláštní odvětví ekonomie: teorii her. Teorie her je v podstatě jenom zvláštní variantou teorie racionální volby. V praxi musí být teoretici her vnímaví vůči drobným lidským iracionalitám, protože jakmile se lidé snaží předvídat rozhodnutí těch druhých a reagovat na ně, mají tyto iracionality velký význam. Herní teoretici tedy musí rozumět jak racionálnímu chování, tak lidské svéráznosti. Teorie racionální volby zdaleka není osudně postižena psychickými výkyvy, které nás dělají příliš lidskými; místo toho nám nabízí vhled do našich vnitřních bojů. Je to výsledek úsilí nového druhu ekonomů, kteří se cítí přirozeněji s mozkovým skenerem než s nejnovějšími inflačními statistikami. Dva z prvních herních teoretiků se zabývali hazardními hrami, stejně tak působili a byli poradci americké vlády v období studené války.
Oba používali pohled teorie her při snaze o pochopení nejriskantnější hry ze všech- nukleární války. Teorie her se zrodila v brilantní mysli Johna von Neumanna, proslulého matematického génia, který se rozhodl vytvořit teorii pokeru. Von Neumannova skvělá vědecká mysl byla schopna pronikavého vhledu do podstaty věd, avšak chladná síla jeho uvažování nás mohla dovést až k apokalypse. Toto jeho uvažování bylo umírňováno zemitější moudrostí Thomase Schellinga (RAND), obyčejně vyjadřovanou ve vtipné próze, ne v rovnicích. Soužen tabákovou závislostí, jíž se nemohl zbavit, Schelling posunul teorii her směrem, který nám nyní dává možnost překvapivého náhledu do nešťastné duše lidí závislých na hracích automatech.
V pozdních dvacátých letech minulého století John von Neumann,matematik oslnivého intelektu, jenž pomohl vyvinout počítač i atomovou bombu, dostal zajímavý nápad. Mohla by jeho milovaná matematika odhalit tajemství pokeru, který se zdál být typicky lidskou hrou plnou tajemství a klamu?
Von Neumann věřil, že pokud byste chtěli vytvořit teorii – nazval ji "teorie her", která by uměla vysvětlit život, měli byste začít s teorií, jež by uměla vysvětlit poker. Jeho cílem bylo vnést do sociálních věd přesnost matematiky a to znamenalo obrátit se k ekonomii, neboť ekonomická racionální rozhodnutí mohou být modelována s využitím matematiky. Von Neumann si myslel, že dokáže vyvinout racionální matematické vysvětlení mnoha stránek lidského života a jeho teorie měla být posléze aplikována při selhání diplomatických vyjednávání, při nečekaném začátku spolupráce mezi nepřáteli, při možnosti nukleárního terorismu, dokonce i při objevování skryté stránky dostaveníček, lásky a manželství, což jsou témata další kapitoly. Ale jak říkal svému kolegovi Jacobovi Bronowskému, východiskem byl pro něj poker: "Skutečný život se skládá z blufování, z trochy promyšleného klamání z úvah, co si druhý člověk bude myslet, že chci udělat. A právě jsou v mé teorii hry."
Blufování, klam a čtení myšlenek nejsou pro matematika slibnými tématy ke studiu, ale pokud byl někdo schopen je rozluštit, byl to John von Neumann. Jeho schopnost počítání byla proslulá: po válce pomáhal konstruovat nejrychlejší počítač na světě, nejrychlejší ovšem do té doby, než ho vyzval na soutěž v počítání a dokázal, že je rychlejší než počítač. Nikdo nebyl překvapen - ani kvůli výsledku, ani
kvůli tomu, že soutěž navrhl výstřední von Neumann. Při další příležitosti odmítl požadavek, aby asistoval při zkonstruování nového superpočítače, jenž měl být zaměřen na jakýsi důležitý problém, a namísto toho problém ihned vyřešil s pomocí tužky a papíru. Ačkoliv tu byli i další, kteří šli do větších hloubek, nikdo nebyl tak rychlý jako Johnny.
V mínění veřejnosti ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století von Neumann pravděpodobně zastínil i svého princetonského současníka Alberta Einsteina a jeho kolegové o něm žertem říkali, že je polobohem, který intenzivně studuje lidi, a proto je umí dokonale napodobovat. Nicméně aby pochopil poker, musel Neumann ovládnout zcela novou disciplínu. Poker není hra založená výhradně na náhodě a počtu pravděpodobnosti ani hra čistě logická bez nahodilých elementů a bez tajemství jako šachy. Poker je navzdory svým vnějším příznakům o mnoho důvtipnější výzvou. V pokeru hráči vsázejí peníze, aby při od k rytí karet získali právo porovnat své karty s ostatními. Jenže většina důležitých informací v pokeru je skrytá. Každý z hráčů vidí jenom jednu část skládačky a větší obrázek si musí složit tím, že pozoruje, co dělají ostatní hráči. Hráč s nejsilnějšími kartami bere tzv. pot- všechny nahromaděné vklady; tedy čím vyšší jsou sázky, tím nákladnější je při konečném odkrytí karet prohra. Jenže při mnoha pokerových hrách, především při hře zkušených hráčů, k odkrytí karet nedojde, protože z hráčů sází dostatečně agresivně na to, aby ostatní odstrašil. Stručně řečeno, neexistuje žádná přímá spojitost mezi tím, jak hráči sázejí a jaké mají karty. Dnes je scela zjevné že tmavý nobelista v Bílém domě stratégy poradce nepotřebuje a podle toho ta americká hra vypadá v situaci, kdy Rusko pouze jen blafuje.