Zítra půjdu na 1. máj KSČM. Proč?

Zítra půjdu ke Křižíkově fontáně na komunistický První máj. Proč? Pokusím se na to odpovědět pravdivě, tak, jak to cítím. Hlavní důvod je akutní potřeba toho, aby některá politická strana začala fungovat jako PROGRAMOVÁ a "nakazila" tím ty ostatní. Zatím totiž politické strany v dojemné shodě od sebe přebírají jen špatnosti, takže politika se změnila v to, co jsem nazval – obávám se, že bez nadsázky – hnojiště.

V době, kdy se problémy hromadí a neřeší, kdy je zřejmé, že žijeme v určitém historickém excesu, resp. kdy je doba přelomová a kdy je potřeba znát příčiny problémů, vědět, o co jde, a mít co nejjasnější představu toho, jak problémy řešit, je bezprogramovost, resp. programová vyprázdněnost politických stran jedním z největších rizikových faktorů vývoje. Projevem programové vyprázdněnosti je i to, že všechny politické strany místo odpovědi na otázku, v čem je příčina současných problémů a co dělat, předkládají snůšku nevážně míněných slibů. To se skutečným programem nemá nic společného. Náhražka horší, než kdyby někdo dával místo chleba škváru.

Proč z tohoto hlediska považuji za důležité právě to, jak se bude vyvíjet situace v KSČM? Začnu z opačného konce. Mám v živé paměti Sarajevský atentát na Klause. Už proto, že to bylo velmi poučné dění a Klause hodně změnilo. K lepšímu.

Tehdy Klaus mimo říkal: Opozice či frakce ve straně, budiž. Ale skutečná frakce, to přece není o intrikách, ale o prezentování odlišného názoru na to, o co jde, o programu. A ten, pokud to někdo s frakcí myslí vážně, musí být zveřejněn tak, aby mohl být podroben kvalifikované diskusi. Jinak je vytváření frakcí obyčejný podvod. – Tak nějak parafrázuji, co tehdy říkal a omlouvám se za případné nepřesnosti.

Klaus měl pravdu. A přesto, že patří do názorově odlišného politického proudu, vždy jsem oceňoval jeho vztah k důslednému promýšlení politické koncepce, snahu o její spojení s teoretickým odkazem kvalifikovaných a historickými spory prověřených přístupů k pochopení toho, o co jde.

Dnes vede ODS emeritní rektor, Magnificence Petr Fiala, ale takovou úctu k poznání těžce vytěženém na akademické půdě, jako za Klause, nevidím. Obávám se, že je to projevem toho, jak zkažená a různými vlivy kontaminovaná politika zkazila a kontaminovala akademickou půdu. Ostatně případ "nejvyššího pana akademika" Drahoše je přímo učebnicovou ilustrací této skutečnosti.

ČSSD, které jsem členem a program které jsem se snažil, pokud jsem k tomu měl příležitost, zlepšovat, byla důsledně programově vyčištěna "po sobotkovsku" tak, aby se politické čachrářství uvolňující cestu těžbě ekonomických benefitů z těžce zkoušené společnosti pro zákulisní hráče mohlo prosadit naplno a zcela bez zábran. Výsledkem je, že současná reprezentace ČSSD vití realitu s klapkami tupého stereotypu na očích a vůbec není schopna vnímat to, o jaké proměny současné společnosti jde. Je do svých vnitřních sporů a kšeftů se sobě rovnými stranami zahleděna více, než bývalí politbyrovští papaláši do své "nepostradatelnosti".

V KSČM nyní hrozí stejné programové vyčištění, kdy Filip, jak to tak vypadá, bez většího uzardění přebírá sobotkovské know-how. V této situaci mě pochopitelně zajímá, jak na to zareaguje členská základna, která se vždy vyznačovala určitou hloubavostí i kritičností vůči těm "papalášům tam nahoře" (pokud se jako papaláši začali chovat). Ta základna, jejíž část se nyní Filip pokusí ukáznit rozdáváním drobků spadlých z Babišova hodovního stolu, ke kterému byl pozván.

Přiznám se, že jsem měl o historické rehabilitaci odkazu toho pozitivního z komunistických idejí trochu jinou představu. Ale třeba to vidím příliš černě a jednostranně. I to je důvod, abych byl zítra před desátou u Křižíkovy fontány a mluvil s lidmi, které znám dlouhá léta, ale i těmi, které neznám. Doufám, že se tam potkám se spoustou přátel a že na základě jejich názorů i postřehů si udělám co nejpřesnější názor na současnou situaci v KSČM. Možná, že se mýlím, ale podle mě je to strana, která má k obnově role programovosti nejblíže. Už proto, že pokud se jí to nepodaří, bude to tentokrát její konečná. Pár papalášů si zařídí doživotní trafiky mimo parlament a zbytek členské základny se rozprskne do uzavřených názorových ulit, které budou neúspěch svádět na sebe navzájem a pěstovat vůči sobě averzi. Možná, že si někdo takový konec této strany přeje. Já patřím mezi ty, kteří jsou ochotni obětovat hodně z vlastního klidu, aby k tomu nedošlo.