Na zpáteční cestě z východního Slovenska, kde jsem trávil Velikonoce s částí naší rodiny, jsem se zastavil na Súľovských skálách. Zažil jsem zde nelítostný střet zuby nehty se bránící zimy a neúprosně nastupujícího jara. Na zemi sníh, který v noci napadl, tam, kde dosáhly paprsky slunce jarní vůně a rozkvetlé prvosenky.
Foto 1: Výhledy jsou odsud nádherné všemi směry.
Foto 2: Prostory zříceniny Súľovského hradu jsou poměrně těsné, ale sešlo se tu několik desítek lidí a další sem proudí.
Foto 3: Tam někde v dálce už je Morava.
Foto 4: Ještě jeden pohled na Kysucu. I tam je vidět nahoře na kopcích sníh.
(Pokračování)