Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Otázkou je jestli je opravdu v dějinách rozum? Na příkladu Lidových milic to 100% platí.
Chudoba není jen libovůlí, ale může být způsobena i jinými faktory. Zde ovšem nastává problém odcizení chátry (Pöbel) od společnosti „zbavením“ svých práv a povinností a podílu na rozhodování, které může být vyústěno v anarchii, kriminalitu, povstání atd. Situace v poválečné benešovské třetí republice nebyla vůbec jednoduchá, řekl bych dějinně krizová. Československý pseudostát nesoucí mnichovské trauma, pracující na odsunu nechtěných československých občanů z oblasti Sudet, ztráta nemalé části území. A pak vítězství internacionálních Stalinem podporovaných komunistů na společné kandidátce Národní fronty, kterému pomohlo totální selhání dalších politických stran. Sám Georg Wilhelm Friedrich Hegel se kterým se pojem chátry spojuje vidí problém v „efektu nahodilosti pomoci“, kterou provádí různá dobročinnost, jakožto nedostatečně působící pomoci na celek. Tento individuální přístup by měla společnost omezovat, tak aby byl co nejpostradatelnějším. Zde podle mě Georg.W.F. Hegel zdvihá základní myšlenky sociálně demokratického hnutí. Podle Hegela je vznik chátry doprovázen větší snadností zbohatnutí hrstky lidí na úkor této chátry, ovšem zde upozorňuje Hegel na problém vzniku tzv. bohaté chátry, která ztrácí svoji mravnost svým pocitem vyčlenění se ze svých práv a povinností.
Vznik Lidových milicí - pěsti dělnické třídy tj. pracujícího Pöbelu vůči leisure society, jako prostředku uchopení státní moci a skrze tento převrat vyřízení si účtů s elitami duchem dějin prošlo není pochyb. Nemělo to ovšem nic co činit s rozumem. Základní Hegelovou myšlenkou dějin je, že dějiny nejsou agregátem nahodilých událostí, nýbrž že proběhly rozumně. Přítomnost rozumu v dějinách interpretuje stuttgartský rodák v celé své filosofii v souvislosti s ústředním pojmem celé své filosofie i.e. s pojmem ducha. Světové dějiny tedy nejsou agregátem nahodilých událostí neboť duch ve jsoucnu světa explikuje svou vlastní identickou přirozenost. Teprve ze sledování světových dějin bychom měli vysledovat, že proběhly rozumně, tedy postupem ducha, jehož přirozenost je sice stále jedna a táž, to by mělo být výsledkem dějin. Připusťme s Hegelem že dějiny nejsou sledem nahodilých událostí jsou nutným postupem a proto je bereme jako rozumný dějinný sled. Jak víme tak dějiny ve svém součtu představují poměrně krvavou záležitost. Zlo ve světě by mělo býti pochopeno a duch dějin by s ním měl být smířen. Smysl dějin bychom tedy na základě jejich racionality měli hledat ve v principu že světové dějiny nejsou nějakou půdou pro obecné blaho a štěstí. Pokud jsou tedy dějiny nutným sledem událostí. Tak je bráno dnešní vzdělání, tedy jako hromadění znalostí než chápání jejich souvislostí. Suma nahodilých znalostí, však není poznáním není ani věděním jak nám Hegel připomíná. Pokud by měl být přínosem dějin nárůst humanity, tak jak kdysi vyřkl Kantův žák Johann Gottfried von Herder mimo jiné otec německého a i bohužel českého národního obrození.
Zde by milice v boji za lepší redistribuci ve společnosti v roce 1948 obstály, ale v roce 1969 při střelbě do lidí určině ne a v roce 1989 už to raději zabalily, jelikož v reálném socialismu se jak píše autor stránek ideově vyprázdnily.
Teologický výklad dějin je odmítnut pro svojí abstraktní neurčitost . Rozum je tedy stejně jako boží prozřetelnost jen neurčitá věc. Hegel tedy vymezuje ducha vzhledem k hmotě, zatím co podstatou hmoty je tíže podstatou ducha je svoboda, což znamená že duch má svůj střed svou jednotu v sobě samém nikoliv v něčem vnějším. Geist (duch) je bytím u sebe a závislost na něčem vnějším je rušením jeho svobody. Jsem-li závislý vztahuji se k něčemu jinému čím nejsem a nemohu být bez něčeho vnějšího. Bytí ducha u sebe a jeho nezávislost na čemkoliv vnějším označuje Hegel jako sebevědomí. Duch se realizuje i v hmotném světě, což můžeme vysledovat z dějin. Podle Hegela je takt popsán duchem každý člověk, je-li svobodný, tak si je vědom toho, že je duchem, tedy vědomou činností kterou přichází k sobě a tak se utváří. Člověk je tedy stále sebe sama se rozhodující vlastní existence, který svým vědomím nejenom kontroluje realizaci tohoto rozvrhování, ale i toto rozhodování samo. Z tohoto hlediska je člověk svým vlastním výtvorem, který není stále hotový, jelikož se realizuje. Světové dějiny jsou potom pokrokem svobody, pokrokem který máme poznat v jeho nutnosti. Světové dějiny jsou procesem ve kterém některá individuální vědomí nabývají vědomí své svobody, jakožto duchovní bytosti tak dospívají ke své konkrétní skutečnosti. Toto je pokrok dějin který k tomu Lidové milice určitě nepotřebuje. Bude to asi hodně dlouho trvat než nově vznikající Pöbel si uvědomí, jak to slovy Egona Bondyho s občany pan Havel sválel a šanci obnovit Lidové milice se zbraněmi v ruce už od ducha dějin nedostane.