Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Základním axiomem teorie her je, že každý z hráčů usiluje o maximalizaci své vlastní konečné výhry. Měli by tedy inteligentní účastníci usilovat spíše o to, aby využili snížené inteligence některých účastníků. Tím se vůči Janě Bobošíkové nechci
vymezovat, jako nietzschovský misogyn Miloš Zeman,ale z jejího chování( vysvětlím dále) odhaduji, že se dvojnásobná aspirantka na post prezidenta chová méně racionálněji než bývalý exprezident. Ona je žena a má svoje strategie, kterými toho ne vrcholově moc,ale i dost dosáhla. Inteligentní hráči by se měli podle teorie her pokusit přimět neinteligentní účastníky k chování výhodnému pro inteligentní účastníky, bez ohledu na zájmy účastníků se sníženou inteligencí. I když je tento typ chování v praxi zřejmě dosti běžný, obecná teorie by už překročila hranice exaktní vědy a přenesla se do oblasti psychologizující beletrie.
Téma konjunkce prezidenstké kandidátky a prezidenta je natolik atraktivní,že se stojí u něho pozastavit.Předpokládám, že Nietzscheho titanismus v osobě exprezidenta není rozvinut za hranici jeho racionálního uvažování, které na konci života přechází v megalomanii, tj. přesvědčení o vlastním spasitelském poslání. Jak jsem zde již na stránkách uvedl nepustí se do maxmiliánských Mexik. Podle mě, má svazačka Jana Bobošíková dlouhodobý zájem obsadit veřejnou funkci. Je bývalá TV moderátorka a ráda se v mediích vystavuje a politiky ráda poučovala. Nyní k tomu potřebuje ( po tom,co její osoba na více frontách propadla) osobu Václava Klause. Podle mě tak, jak si bral Václava Klause do svých výpadů nejprve občanský exprezidentův občanský spolustraník, pak liberalní socan a nakonec socan D.Rath, tak s jeho jménem manipuluje Jana Bobošíková. V reálných konfliktech, kde v rolích hráčú vystupují lidé či instituce, jimž evidentně záleží na dosažení dobrého výsledku (Jana Bobošíková a všehoschopný D. Rath), můžeme pozorovat, že použité strategie se dost často liší od strategií normativně optimálních. Tento jev je dobře znám a proto se rozlišuje normativní a deskriptivní teorie her. První z nich studuje logicky nejlepší rozhodnutí, druhá se zabývá rozborem skutečných
rozhodovacích situací. Zbývá však závažný problém, totiž jaká jsou normativně optimální rozhodnutí v situaci, kdy můžeme očekávat, že někteří z účastníků nepoužijí normativně optimální strategie, i když jim na výsledku konfliktu evidentně záleží. K takové situaci může dojít zejména z těchto dvou
důvodů:
(a) V mnoha případech, kdy všichni účastníci participují na téže konfliktní situaci, ne všichni pracují s její stejnou abstrakcí ve formě teoreticko-herního modelu. To se pak může některým účastníkům jevit tak, jakoby ostatní při rozhodování dělali chyby, i když vlastně všichni volí normativně optimální rozhodnutí, jenže každý v jiném modelu.
(b) I v situacích, kde všichni účastníci mají o konfliktu tutéž správnou informaci, mohou vzniknout chybná rozhodnutí tím, že je nutné se rozhodnut v omezeném časovém limitu, takže optimální strategie je nutné spíše odhadnout než vypočítat.
A to je klíč k chování svazačky Jany.
Pojem chybujícího hráče budeme formalizovat pomocí pojmu p-inteligentního hráče, který zavedeme v následující definici.
Definice 1: Hráč, který se s pravděpodobností p chová jako normativně inteligentní hráč a s pravděpodobností 1 -p jako náhodný mechanismus se nazývá p-inteligentní.
Parametr inteligence p je zřejmě číslo z intervalu . Při p = 1 bychom měli mít codočinění s normativně inteligentním hráčem, při p = 0 se jedná o rozhodování při neurčitosti, ve výjimečných případech s rozhodováním při riziku.
K definici 1 je ovšem nutné ještě dodat některá vysvětlení. Především je třeba zdůraznit, že při použití pojmu p-inteligentní hráč netvrdíme, že by jemu odpovídající účastník konfliktu skutečně před volbou strategie dělal náhodný pokus a podle jeho výsledku se rozhodl, že se bude chovat jako inteligent či jako náhodný mechanismus. Jde o to, že inteligentnímu rozhodovateli, kterého zpravidla
ztotožníme s hráčem 1, se chybující protivník takto jeví. Přesněji řečeno, pokud inteligentní hráč pozoruje rozhodování chybujícího protivníka, není schopen rozlišit, zda chybná rozhodnutí pocházejí od nějakého reálného subjektu nebo např. od počítače či těžko čitelné Jany Bobošíkové. Osobně si tedy myslím, že Jana Bobošíková se o exprezidenta otírá,aby se zvýraznila stejně jako odstavenci z o občanské kandidátky Janeček a Štastný. Kteří nabízejí šmahem v mediích své služby... hmm čeští lokaji jsou v EU už po generace známi. Za exprezidentem stojí nejbohatší lidé v zemi...takže on do této existenciální partičky určitě nespěchá.