Zemřel mi kamarád a kolega Karel Nesázal

Dostal jsem smutnou zprávu. Zemřel Karel Nesázal, můj dlouholetý kamarád a kolega. Poznal jsem ho už koncem 70. let, kdy mi byl doporučen jako člověk, který věří v sílu vědy o společnosti. Koncem 80. let (1988 až 1990) jsem měl možnost s ním pracovat při zakládání Sociálně ekonomického ústavu ČSAV v Ústí nad Labem.

Bylo to jedno z nejplodnějších období mého života. Podařilo se vytvořit skvělý tým lidí z různých oborů – sociologů, ekonomů, ekologů, demografů, specialistů na palivoenergetickou problematiku, ale i na kulturu či vzdělání. Navázali jsme spolupráci se všemi významnými teoretickými pracovišti pánevní oblasti tehdejšího Severočeského kraje. V létech 1988 a 1989 jsme zpracovali první a druhou Souhrnnou zprávu o koncepci rozvoje Severočeského kraje. Výsledek intenzivní interdisciplinární práce. Identifikovali jsme jako hlavní problém velmi nepříznivý vývoj sociální struktury a jako nezbytné řešení jsme začali pracovat na projektu severočeské univerzity. Změny v roce 1989 pak umožnily projekt záhy realizovat za přímé účasti pracovníků našeho ústavu, kteří po redukci ústavů ČSV sem přešli jako personální základ už od počátku poměrně silné Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Karel Nesázal dřel od rána do večera a totéž, někdy až přehnaně, vyžadoval od ostatních. Stálo ho to hodně zdraví. Měli jsme štěstí i na osvíceného ideologického krajského tajemníka KSČ, který nás ve všem podporoval. Umožnil nám například přijmout "zapovězeného" Jaroslava Zahálku, který byl v procesu normalizace vyloučen ze strany. Byl to jeden z nepracovitějších, nejvzdělanějších a nejpoctivějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Později se stal děkanem fakulty a zakladatelem obnovované ČSSD v Ústí nad Labem. Dodnes se podivují tomu, jací skvělí lidé padli za oběť normalizačnímu režimu. Někteří z těch, kteří se na práci našeho ústavu podíleli, pomohli při zakládání pobočky Vysoké školy finanční a správní v Mostě.

Po roce 1990 se Karel Nesázal odstěhoval ze Severních Čech na rodnou Moravu, protože se potýkal s velmi vážnými zdravotními problémy. Dnes už si málokdo vzpomene, že sehrál dost významnou roli nejen při zakládání Sociálně ekonomického ústavu ČSAV v Ústí nad Labem (který jako jedna z prvních institucí začal velmi otevřeně hovořit o palčivých problémech kraje a také cestách jejich řešení), ale i při zrodu týmu, který umožnil vznik severočeské univerzity. A také na to, že mnozí z těch, kteří zde měli možnost působit, si ověřili možnosti týmové interdisciplinární práce.