Dnes letošní největší výlet. Stálo to za to

Tak jsem dnes poprvé od února, kdy jsem měl dvojnásobnou zlomeninu kotníku a k tomu i lýtkové kosti, ušel přes 30 kilometrů (odhadem 33). Ze španělského městečka Balsicas do správního centra Murcie. Přes krásné hory. S fotodokumentací zpracuji později.

Takže – především – díky, pane doktore, za skvělý chirurgický zákrok. (A to nemluvím o psychické pohodě, kterou jste vytvořil.)

Během procházky (byla to vlastně procházka, protože bych patrně zvládl ještě o hodně víc, ale budu své kapacity testovat postupně) se mi podařilo podstatně pokročit v rozpracování konceptů a modelů duálních her typu Souboj klanů a Titanic. Začnu zveřejňovat patrně už zítra.

Nádherné výhledy. Nejvíce mě překvapilo, že jsem to zvládnul na jeden zátah, bez – byť i malého – odpočinku. Místy byla krajina doslova snová.

Nechápu, proč se lidé nejezdí uniknout před počasím, které u nás v tuto dobu nestojí za moc. Tady je slunko a kolem 20°C.

Po domově se mně zatím nestýská. Ale brzy bude. Po práci taky, protože teď konečně můžu pracovat na tom, co považují za nejdůležitější.