Zemřel Jiří Purš. Čest jeho památce

Zemřel Jiří Purš, bývalý generální ředitel Českého filmu, před tím Krátkého filmu.

Před pár minutami to sdělil na Nové republice na začátku zajímavé besedy režisér Jirka Svoboda.

Ani přes Google se o Jirkovi Puršovi moc nedozvíte, např.:

https://magazin.realfilm.cz/2013/04/tezka-leta-ceskoslovenskeho-filmu/comment-page-1/

Přitom Jiří Purš se mimořádným způsobem zasloužil o rozvoj české kinematografie, mimo jiné i o slavnou novou českou vlnu. Ani při této příležitosti se ovšem o něm nic nedozvíte:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_nov%C3%A1_vlna

Čest jeho památce.

Doufám, že někdo fundovaný o něm napíše více. Já si troufnu jen na dva střípky:

První, nepřímé, setkání (to jméno mně do té doby nic neříkalo):

Poprvé mě vylučovali z KSČ. V roce 1982. Přímo městský výbor KSČ, ačkoli jsem neměl žádnou funkci. Ani ve straně ani jinde. Prý jsem svedl svou (nynější) manželku (tehdy nebyla mou manželkou). Kontroval jsem, že "pojem "svést ženu" je projevem nemarxistického názoru na ženy" a žádal to zapsat do vylučovacího protokolu. (Dnes bych argumentoval moderně genderem.) Druhý den ráno mně volal tajemník MěV KSČ Bohuš Němec, že se k němu mám okamžitě dostavit. "Víš, cos´ udělal", řekl mně vyčítavě. "Mám v předsednictvu MěV KSČ Větrovce (herce), Purše (toho uvedl hned na druhém místě)... (a pak uvedl ještě další dvě jména, která si nepamatuji, byl mezi nimi generální ředitel ČKD), "Víš jak se budou smát? Mám toto zapotřebí?!" – "Já si nezačal", odpověděl jsem lakonicky. Nakonec dopadlo všechno celkem dobře. Vyšel jsem z toho jen s malým šrámem, ale také s informací, že Jirka Purš, kterého jsem nejen neznal, ale jehož jméno mi ani nic neříkalo, musí být celkem normální a slušný člověk.

Druhé, přímé setkání:

Na začátku druhé poloviny 80. let se zjistilo, že nemám VÚML. Takových nás bylo v Praze v akademické sféře víc. "Vždyť tam přednáším" – bránil jsem se. "Ano, ale jen filozofii – a musíš znát všechno" – oponovali. Tak jsem se nabídl, že raději budu přednášet vše, protože moje přednášky se líbily. Nekončili jako v případě jiných lektorů takto: "Je tu ještě někdo, kdo si chce zanadávat na socialismus?" – ptá se lektor. "Ne, jdeme domů!" – zaznělo sborově v polovině času určeného na přednášku. Naštěstí do toho vstoupil rozumný člověk (mám dojem, že se jmenoval Mračanský). Zařídil speciální seminář pro chytré lidi (nějak to pojmenovali jako nejvyšší typ školení), kde si budeme sami přednášet navzájem. Byl tam zařazen můj vedoucí katedry (vlastně oba, odvolaný za tzv. sexuální delikty, když na něj jeho bejalka napsala šedesátistránkovou stížnost, i jeho nástupce), filozofové Filipec a Čeleda. A taky Jirka Purš. Viděl jsem se tam s ním poprvé. Mluvil velmi rozumně. Setkání byla vždy jednou měsíčně. Bavili jsme se otevřeně, ale dlouho nám to nevydrželo. Byli jsme označeni za "druhé centrum ve straně" (asi neoprávněně, protože jsme nic podvratného v úmyslu neměli). Seminář nakonec nebyl v dalším období obnoven. A tak se stalo, že dodnes nejsem stranicky dovzdělán. Jirka Purš taky ne a už to bohužel nedožene.