Byl jsem tam poprvé. Poslední týden v září. Dobíral jsem poslední část dovolené (kromě té povinné vánoční). Dřív jsem to nestihnul – příprava na státnice a státnice v srpnu. Stejně jsem měl smůlu. Přišel jsem o tři významné akce na univerzitě a dvě mimo ni. Tak jsem tam jel skoro s nechutí, že jsem přišel o to, co jsem považoval nejen za významné, ale na co jsem se i těšil. Bohužel termíny jsem se dozvěděl, když už bylo pozdě na změnu.
Portugalsko se mně však štědře odměnilo. Netušil jsem, že je tak krásné. Všestranně krásné. Příroda, památky, historie, lidé, jídlo. A poměrně levné. Vřele doporučuji.
Byl jsem tam s obyčejnou "rakvatur", tedy důchodcovský poznávací zájezd s Topfly. Dobrá organizace, příjemná a vzdělaná průvodkyně od nás, která zde ovšem již pár let žije. A dobrá parta. Našli jsme tam s manželkou spřízněné duše. A během celé doby se nikdo ani jednou neopozdil při odjezdu autobusu. Najezdili jsme toho přitom hodně.
Byli jsme ubytováni ve Figuieře, přibližně napůl cesty mezi Lisabonem a Portem, nedaleko historického univerzitního města Coimbra (odsud jsem si přinesl zajímavé poznatky o tamějším univerzitním životě).
Jen pro zajímavost: Salazar vstoupil do politiky jako ministr financí.
Jeden z největších zážitků jsem měl, když jsem se vrhl do třímetrových vln Atlantiku. 16°C, ten rok prý už 60 utopených. Stálo to za to.
Seriál bude tentokrát delší a přerušovaný, protože toho, co jsem viděl, bylo opravdu hodně. Doufám, že někteří (ti, co v Portugalsku už byli) si zavzpomínají, jiné to bude inspirovat k tomu, aby Portugalsko také poznali. Stojí to opravdu za to.
Foto 1: Záliv na řece Tejo, která u Lisabonu ústí do Atlantiku.
Foto 2: Chrám zničený zemětřesením v roce 1775.
Foto 3: Pohled na centrum Lisabonu z kavárny u výtahu.
Foto 4: Pohled na záliv na řece Tejo.
(Pokračování)