Volby 2017/235: O rozpolcenosti naší společnosti

Společnost je rozpolcena? V určitém smyslu ano. Ale na koho se poltí? Dříve to bylo podle kritérií:

- vztah k Havlovi,

- vztah k Zemanovi,

- vztah k Babišovi,

- vztah k Trumpovi,

-vztah k dění na Ukrajině...

- vztah k nelegální imigraci,

- vztah k minulosti,

- vztah k mainstreamovým mediím,

A ku podivu, všechna tato kritéria začala splývat.

Dnes je tomu ovšem jinak a dělení společnosti se vyvíjí do úplně jiné podoby, která s předešlým souvisí, ale není s ním úplně totožná.

Stále zřetelnějším a dominantním dělením je dělení:

- Na jedné straně na ty, kteří důvěřují ve svůj kritický rozum a kritický rozum druhých, kteří věří, že každý člověk, i ten obyčejný či zejména ten obyčejný (ty prosté "Čapkovy lidičky") je schopen pochopit, o co ve společnosti jde a co dělat, na základě toho se spojovat s dalšími, rozpoznat zlo, bránit se účinně zlu a dosáhnout nápravy.

- Na druhé straně na ty, kteří považují obyčejné lidi za hloupé, snadno manipulovatelné a pokud tito obyčenci netancují, jak se píská, považují je za nepřátelská hovada, která ničí zemi, ve které se pak nedá ani žít.

Je to paradoxní dělení na ty, kteří:

- Netrpí syndromem nadřazenosti a váží si odlišného názoru, aby jej mohli porovnat se svým a případně se obohatit o další významný pohled na realitu.

- Přistupují k ostatním z pozice nadřazenosti, považují svůj názor za lepší a definitivní, nejsou schopni uvažovat v alternativách a hledat pravda, protože dokázali sami sebe přesvědčit, že ji mají.

Je to paradoxní dělení i proto, že:

- Ti, kteří sebe nepovažují za dokonalé, netouží po vnějším ocenění, střízlivě hodnotí své schopnosti.

- Ti, kteří se považují za lepší, dychtí po oficiálním uznání a jsou pro něj ochotni sloužit komukoli a čemukoli.

Paradoxy tohoto dělení, ale i dělení samo je projevem současného stádia proměn (degenerace a rozpadu) stávajícího jádra současné globální moci. Je to projev "zapouzdření těch, co plní v různých kategoriích roli slouhů současné globální moci". Důsledkem je, že ztrácejí svoji funkčnost, schopnost zvládat roli slouhů slouhů a jejich poskoků. A také to, že si obyčejní lidé uvědomují, že za ně nikdo problémy nevyřeší, že teď je řada na nich.

(Pokračování)