Volby2017/201: Globální prediktor nad námi?/4

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

Do seriálu o volbách zařazuji článek, který jsem uveřejnil před několika dny. Týká se otázky existence a role tzv. "Globálního prediktora", která vzrušuje více, než jsem čekal. Toto je čtvrtá a poslední ze čtyř částí:

V návaznosti na předcházející díly uveřejňuji ještě pár komentářů (již poslední sérii) v diskusi o Globálním prediktorovi se svými poznámkami:

ONDREJ:

Existuje řada prediktorů plynoucí z logiky kapitalistického systému směřujícímu ke globalizaci a s ním spojených servisních skupin, které vědomě či nevědomě spolupracují v logice systému. Pak existuje celá řada dalších např. ruský, čínský a třeba i český a středoevropský. Každý region se v závislosti na své tradici, geografických podmínkách a vztahům v systému bude chovat do jisté míry predikovatelně. Např. tisíceletou tradici Ruska a Číny prostě nesmáznete i při sebevětších revolucích (viz. Rusko a Čína) a systém se vrátí do původní rovnováhy. A i ty revoluce mají svoji vnitřní logiku ne nepodobnou Marxistické teorii.

Pak už jde jen o to posuzovat aktuální sílu jednotlivých prediktorů a odhadovat vlivy na výsledné chování systému. Je nepravděpodobné aby Čína, Rusko, ĺrán hrály dlouhodobě marginální úlohu vzhledem k jejich historii, to spíše Evropa je krátkodobá anomálie historie podpořená naší výukou Evropské historie... V tomto smyslu bych vnímal i Pjakinovo pojetí GP...

K tomu jen malá poznámka:

To, že existuje nějaký systém, ještě neznamená, že má svého prediktora, či naopak, že prediktorů v jednom a témže systému není více.

FRANTIŠEK:

Velmi dobré "vysvětlení" pojmu "globální prediktor", s kterým zcela souhlasím, napsal jeden z diskutujících k Vašemu článku "Kdo je to globální prediktor? ": "Jedná se o teorii popisující způsob řízení globálních procesů - tedy "řízení světa" chcete-li - centrem globální moci. Nejúčinnější způsob řízení probíhá v rovině idejí či ideologií, které zasahují celé generace." Touto definicí je pojem "globální prediktor" zbaven, dle mého názoru, onoho mystického nátěru. Ani Pjakin nikdy neoznačuje GP za osobu (osoby), ale vždy mluví o GP obecně jako o "způsobu bezstrukturního řízení, které je v manévrech méně pružné a také je méně operativní v čase". "Když přijmete rozhodnutí, může být pomocí strukturního řízení provedeno ihned. Toto řízení je velice operativní. Aby tedy globální prediktor dosáhl svého cíle, musí pomalu, pomalu, pomalu budovat určité linie, začleňovat do nich potřebné lidi. Jestliže se však člověk, kterého takto využije, dopustí nějaké chyby a dojde k selhání řízení, nedá se to okamžitě korigovat. Je nutné tu chybu začít napravovat a to znamená časovou ztrátu, což může mít zcela určité následky a přinejhorším vést dokonce ke ztrátě řízení nad objektem a ke zhroucení daného řízení. A státní elity, které tvoří kostru řídících struktur států a nadnárodního řízení v podobě takových institucí jako je třeba OSN, NATO a další, jsou operativní. Stačí, když se sejde vláda, nebo nějaký státní úředník přijme rozhodnutí, dá to svým podřízeným za úkol a oni ten úkol ihned vyplní. Jenže ten rozdíl je mezi globálním prediktorem, globálními elitami a státními elitami kolosální." (Pjakin 1.5.2017, str.1-2)

K tomu jen malá poznámka:

Problém je v tom, že žádný takový "Globální prediktor", který by postupoval tak, jak je řečeno ve zvýrazněné pasáži, prostě neexistuje. Pokud někdo sní o tom, že se on sám řídí jeho "citlivými a nezaznamenatelnými" pokyny, může mu to naplňovat život smyslem. Ale je to jen určitý druh modernizované víry v to, po čem snad někdo touží, ale co není.

Dagmar Vernarská, RNDr. (na VašeVěc.cz):

Veľmi kvalitný teoretický popis fungovania globálnej moci, vznik jadra globálnej moci a metamorfóza jadra - bez toho, aby to navonok bolo extra videteľné.

Keďže globálna moc nie je uchopiteľná a viditeľná, lebo sa skladá z mnohočlenov "v utajení", v křoví - a nie je to jeden človek, voči ktorému by sa dalo brániť, útočiť na neho, označiť ho a "zavrieť do väzenia", prípadne klaňať sa mu, kľačať pred ním na kolenách nielen psychicky, ale aj fyzicky ako v kostole - sú dnes tak obyvatelia, ako aj médiá z tohto javu "nešťastní" a hľadajú, a topia sa v marazme neistoty.

Čo chýba dnes obyvateľstvu a médiám, je jasné označenie a pomenovanie globálnej moci pokiaľ možno vloženej do jednej osoby, ktorá je živá a videteľná na obrazovkách. Aj preto sa všetka pozornosť koncentruje na premiérov, alebo prezidentov, do osoby ktorých je vkladaná absolútna moc globálnej moci obyvateľmi, ale aj médiami. Je to proste jednoduché riešenie  rébusu - kto a čo je globálny prediktor, resp. globálna moc. Ľudia vždy dajú prednosť viditeľnému, uchopiteľnému a  pokiaľ možno v jednej vete, riešeniu. Okrem tých, čo nepochybujú o absolútnej moci Boha.

Príkladom je obviňovanie prezidenta Trumpa obyvateľmi USA za všetko dobré i zlé. Napríklad, protesty v Charlottesvill. Už len taká "maličkosť", ako neskoré vyjadrenie  jeho mienky, ako PREZIDENTA, dokázala vzbúriť USA! Za "normálnych" okolností by sa nemalo nič stať. Lenže on v očiach verejnosti a médií predstavuje  "moc" - pritom vieme, že od prvopočiatku nemal šancu proti americkým elitám = globálnej moci= prediktorovi?

K tomu jen malá poznámka:

Teď jde o to, aby co nejvíce lidí pochopilo, že nejdůležitější je naučit se vyčíst z reality, jak funguje jádro současné globální moci a jakou proměnou prochází. Pak dokážeme odpovědět na otázku, co dělat. Nevím, jak to s Trumpem dopadne, ale partie je zatím ještě stále rozehraná.

(Pokračování dalším tématem)