ondrey: Autor stránek velmi správně poukazuje na to, že je znovu přednášen vumlovský ideologický jed.Když už vládnoucí třída neví kudy kam a vidí masovou nechuť a ,neposlušnost obyvatelstva, uteče se k nejhanebnější, ale zatím vždy nejúčinnější, demagogii, že nás chrání před ,nepřátelskou vládnoucí třídou tedy v dnešním světě před bruselskými bürokraty. Tato obludná lež, obhajující nejen válečné cíle, ale samu nadvládu vládnoucí třídy principiálně, je skutečně nejtěžším dělem, jež vládnoucí třída používá, a zatím vždy se jim podařilo rozbít solidaritu všech, kteří jsou vykořisťováni ať za katedrami či v montovnách, či jsou jen working poverty. Zaorálek po soudružsku nastupuje: Je nutno zapomenout na všecko a je nutno říct všecko. Je nutno zapomenout na to, že Lenin koncipoval Říjnovou revoluci taky jako socialistickou, a nezdařilo se mu to, je nutno říci, že nikdo z nás nemá co bránit a nikdo z nás nemá důvod bránit panství vládnoucí třídy. Zaorálkem ale i exkomunistickými ANO šíbry a i Hradem uplatňování komandování, glajchšaltování, kolektivní blbnutí je osvědčenou taktikou na kterou si čeští lidé bohužel snadno a rádi zvykají a přenášejí je ve svém jednání ještě i po generace po pádu totalitního režimu ve kterém dnešní mocenští aktéři získali své schopnosti. Existuje cosi, co Georg Wilhelm Friedrich Hegel nazývá lstí absolutního ducha, respektive lstí dějin. Je to důležitá dialektická kategorie, kterou dosud nejzevrubněji reflektoval Karl Marx, ale i to se ukazuje být málo. Lest dějin spočívá například v tom, že vítězné vedení boje za svobodu až do konce dopouští určité přešponování a přetažená tětiva se prudce vychýlí znovu hodně a hodně zpět. Je to, řekněme, dialektická zákonitost thermidoru, kontrarevoluce, porážky svobody poté, co je vybojována. Technicky dospěla civilizace k takovým vrcholům, že může být bodem obratu, v němž dialektická zákonitost "lsti dějin" zapracuje s důkladností dosud naprosto nevídanou. Ať jsou to armády bez lidských vojáků, či řízené black-outy nadnárodních společností či totální mediální desinformovanost vytvařející pernamentní strach a stress.. Narozdíl od Zaorálka a znovu vypaseného Chovance, víme že G.W.F.Hegel odmítá, aby byl cíl života spatřován ve „štěstí“ jednotlivce.Hovoříme o vztahování se k něčemu vnějšímu, Hegel navíc o tom, že duch je lidem imanentní( sobě vlastní).Jako nelidská bude Hegelova koncepce působit právě tehdy, bude-li spojována s porobením individua v rámci vyššího, nepochybného „dobra“. Zdá se, že to je právě to, proti čemu tak energicky bojují, čeho se děsí, všichni postmodernisté s tomistou Zaorálkem. Nádherně je to vidět v jeho chování v Partii na TV Prima.