Radimvalencik | Volby2017/061: V. Černík o programech stran

Do seriálu k volbám zaslal příspěvek Mgr. Vladislav Černík. Podnětný a doufám, že bude i někoho dalšího inspirovat k vyjádření svého pohledu na diskusi v volebním programům. Zde je příspěvek:

Jaký program, čím zaujmout? A jak nejen naoko!

Vladislav Černík

R. Valenčík upozornil na Nové republice na schůzku Intelektuálů, dík mu za to, viz:

novarepublika.cz/...

Ale slušelo by se připomenout pár věcí. Politická činnost je vysoce strukturovaná, vysoce náročná a měla by být vykonávána přiměřeně erudovanými občany, a to v prostředí politických stran. Předesílám, že bez nich, podle mne, to nejde. Bohužel běžný občan v roli voliče jim přestává věřit, zase podle mne, víceméně oprávněně.

Pokusím se tu složitost a šíři problematiky nějak uchopit, ve formě několika zásadních otázek.

Otázka č. 1 zní:

Čím je chce onen občan nahrazovat? Politickými hnutími, ad hoc svolávanými shromážděními, či tzv. novými stranami?

Dnes již prakticky každý ví, že nic není zadarmo, v tom směru je denně masírován medii, ekonomy, komentátory a dalšími guru, či dobroději z veřejného prostoru, zvanými známými osobnostmi.

Otázka č. 2 tedy zní:

Kde berou ony zavedené a dodejme, jak se dodává v mainstreamu, demokratické strany a i některá hnutí finanční prostředky, a kde a od koho ty prostředky získají ty nové subjekty?

Každá taková politická strana chce přirozeně uspět ve volbách a pak vládnout. Avšak zkušenost polistopadového vývoje u nás, ale i jinde v Evropě říká, že v tzv. poměrných systémech je možno zapomenout na 51 %, a tudíž možnost vládnout sám.

Není tedy příliš obtížné nastolit Otázku č. 3a:

Je různými půtkami prošlá skupina politiků z politického subjektu A natolik naivní, že teprve po sečtení volebních hlasů bude bloudit po českých luzích a hájích a hledat partnery do vlády?

A je nasnadě Otázka č. 3b:

Je-li potřeba více partnerů jak onen vítězný politický subjekt A během kocoviny z povolební oslavy tak rychle pozná se kterými partnery má ten patřičný průnik?

Radim Valenčík jako by se implicitně pohyboval okolo problematiky všech stran a hnutí.

Pokládám tedy Otázku č. 4:

Jaký je průnik tématiky/programatiky u strany pro horních 10 000 vůči straně pro spodních deset milionů?

Nebožtík Gross a mimo velkou politiku jsoucí, ale v jejích kuloárech a rautech nadále statující Buzková by patrně opakovali, že ono pravo-levé vidění je přežité. Ovšem rozdíly od milionářů směrem k pobíračům minimální mzdy a ještě hlouběji k bezdomovcům jsou však již léta zažité.

Cituji a se souhlasem:

Proto může skutečný program vzejít jen z pochopení toho, jak funguje současná globální moc, jakým konfliktem prochází, pokud jde o její degeneraci, rozpad, snahu na jedné straně měnit, na druhé uchovat její podstatu.

Pro pochopení je, podle mne udělat řadu věcí, mj. to, co politické subjekty (strany a hnutí) s oblibou nedělají, což je v Otázce č. 5:

Jak tyto subjekty donutit, aby dříve než začnou psát další politický program, aby uvedly, co z toho předchozího nesplnily a proč a čemu se doslova vyhnuly?

V novém politickém programu bude chtít každé politické uskupení, nemá-li být označeno přímo za stalinisticko-normalizační, několikrát skloňovat ono pozlátkové slůvko reforma.

Otázka č. 6:

Lze nějak přimět tyto politické subjekty k tomu, aby prostě přímo řekly, že chtějí, aby občané někam platili více a po delší dobu a čerpali méně?

Politické subjekty nám léta tvrdí, že mají recept a materii na neduhy společnosti.

Otázka č. 7aje nasnadě:

Proč nám tedy k té medikaci nepřikládají onen příbalový leták, kde by zřetelně vyznačily, jaké jsou nežádoucí účinky, riskantní interakce a kontraindikace?

Pochopitelně tam musí i být i odpověď naOtázku č. 7b:

Když už k těmto nežádoucím účinkům dojde, kde se občan může dovolat zastavení takové "léčby" a jejího přehodnocení, a to znatelně dříve než za ony pověstné 4 roky.

Posílání na lampárnu, či na Ústavní soud, nebo do Secondary streamu, který vrcholoví politici neberou do rukou ani na toaletách, je nesporným indikátorem, že i nadále to nemyslí s občany ČR vážně.

Lékaři a advokáti a další profesní skupiny, které mají a leckdy to i dělají, poskytovat služby občanům a na náležité profesní úrovní, procházejí řadou atestací a mají své stavovské orgány, které (často) dbají, aby ty služby skutečně na náležité profesní úrovní poskytovaly.
Někdy je to vyjádřeno i tzv. Etickými kodexy. U politických organizací tuto funkci přebírají víceméně jejich Stanovy.

Otázka č. 8 je jasná:

Chce-li někdo šířit demokracii, musí v ní sám žít.Jak zajistit, aby politické programy nebyl jen něčím, co "odmávají" partičky hochů a dívek, kteří spolu tzv. mluví, někdy jsou dokonce i nabiti energií, kteří jsou vybráni po pečlivém "předvýběru" a následně instruováni, co, kdy a jak, koho kam a koho nikam, ale byl tím, co tvoří prakticky celá stranická základna.

A na závěr snad jen upozornění, že politická činnost je prováděna pro naši pozemskou a víceméně sekulární společnost. Což se snaží nastolit

Otázka č. 9:

Jak snést z nebes k vyjádření občanů, ona "nedotknutelná" zbožnělá témata, jak např. revize církevních restitucí, kritická reflexe NATO a EU, "přerostlost" soukromého sektoru a další.

(Pokračování)