Volby17/020: Mertl o daňové progresi

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

Jan Mertl přidal k tomuto seriálu následující příspěvek:

K daňové progresi

Byly představeny levicové návrhy na změnu daně z příjmu. Zaměřme se na fyzické osoby, neboť u právnických osob je situace složitější.

Doposud je v ČR zavedeno jako v jedné z mála zemí OECD tzv. proporcionální (marketingově zvané rovné) zdanění. To znamená, že až na slevy na dani a nesystémový tzv.

solidární příspěvek platí každý stejný relativní podíl ze svého příjmu.

Postoje k tomuto jevu se liší podle preferencí ve veřejné volbě. Pravicové strany chápu daně jako tzv. trest za úspěch a akcentují to, že "více se snažící" budou platit více. Tím bagatelizují to, že příjmy nepochází jen z práce (aktivity), ale také a u vysoce příjmových osob často významně z kapitálu a nemovitostí. Dále, že různá odvětví skýtají různou úroveň příjmů, tj. výborný knihovník může mít klidně nižší příjem než slabý osobní bankéř. A že výše příjmu není dána jen snahou, ale také objektivními faktory míry ekonomické aktivity jednotlivce (zdravotní stav, fáze ekonomického cyklu, rodinné poměry). A tak dále.

Dalším argumentem je, že vysoce příjmových je stejně málo, a proto nemá cenu se s nimi ve zdanění obírat. Pokud na toto někdo naskočí, je potřeba mu připomenout následující příklad:

Dejme tomu, že existuje rovná (ve skutečnosti tzv. proporcionální) daň 15 procent (pravicový ideál) bez jakýchkoli korekcí a odpočtů.

Mějme jednoho člověka, který má příjem 100 000 Kč a další lidi kteří mají příjem 10 000 Kč (donedávna minimální mzda).

V případě daně 15 procent zaplatí ten vysoce příjmový daň 15 000 Kč, jeden nízce příjmový 1 500 Kč.

To znamená, že do veřejných rozpočtů zaplatí ten jeden  vysoce příjmový absolutně jako deset těch nízce příjmových. Takže fiskálně je ten jeden desetkrát významnější a tudíž skutečně má smysl se s ním "zaobírat".

Celkově platí, že klouzavá progrese (která je podstatou navrhovaných změn) národohospodářsky prospívá. Věděl to už prof. K. Engliš za první republiky.

... Ukládá-li stát příspěvky občanům, táže se po škodě, kterou jim způsobí újma peněžní jednotky. Bohatí jsou schopni přispívat více nežli méně majetní, neboť "jednotka příspěvková způsobí jim poměrně menší objektivní škodu. Jako rub rovné moci staví se pak zásada o rovné daňové škodě, vyjádřená nikoli stejným penízem nebo stejným procentem, ale stejnou újmou na životě, zdraví a kultuře. Zásady parity objektivní daňové škody vede též k progresi, protože třeba bohatému vzíti poměrně více než méně majetnému, aby objektivní škoda byla ekvivalentní  ... (Engliš, Malá finanční věda, 1930).

Proč to platí i dnes?

Vyšší sazbou se zdaňuje jen ta část výdělku, která přesahuje zvolená pásma daně. Argument o trestu za úspěch je tedy významně relativizován.

Dodatečné příjmy z kapitálu a nemovitostí padají u průměrně vydělávajícího člověka automaticky do vyšších progresí, což je naprosto v pořádku (nejsou výsledkem momentální aktivity).

Podle navrhované daňové tabulky bude člověku s hrubým příjmem 28 000 CZK (průměrný plat) po odečtu daní a sociálního pojištění zůstávat čistý příjem 22478 CZK, tj. 80,3 % příjmu. Člověk s hrubým příjmem 60 000 CZK zaplatí daně a sociální pojištění, zůstává mu čistý příjem 40998 CZK, tj. 68,3 % příjmu. Více než dvojnásobný rozdíl v příjmu vyústí v cca 12procentní rozdíl ve zdanění (včetně ZP a SP).

Přikládám ještě daňovou tabulku z poměrně liberální země – USA 2017.

Jinak řečeno. Rozumné a mírně progresivní zdanění jsme neměli v Česku nikdy rušit. Ale když už se tak stalo, lze to snadno napravit a zase ho – nejlépe již natrvalo – zavést. Možná, že když se tak stane, budeme moci výhledově i mírně snížit poměrně vysoké sociální pojištění a hradit rovný důchod v dohodnuté výši z všeobecných daní. A tím bychom mohli mít daňový systém spravedlivější a také přiměřeně efektivní.

(Pokračování dalším příspěvkem)