Před pár dny jsem se vrátil z Maastrichtu. Nádherné město. Proběhl zde 5. ročník světového kongresu Společnosti teorie her. Univerzita je přímo v historickém centru. Trochu menší účast než před čtyřmi roky v Istanbulu. Jen asi tisícovka účastníků. Příspěvků 700, paralelně běží 10-20 sekcí.
Ocenil jsem, že při úvodním setkání byla zmíněna smutná skutečnost, že naši turečtí kolegové (kteří byli vynikajícími organizátory minulé "olympiády ducha" a mezi kterými je řada vynikajících odborníků) měli zakázáno přijet. Jak bylo vtipně poznamenáno v jednom z uvítacích vystoupení "v Turecku se hraje velká hra".
Foto 1: Pevnost, kousek od univerzity, je dodnes osazena historickými děly.
Foto 2: Z pevnosti se jeví Maastricht skutečně jako "městečko na dlani". Věž s vlajkou (uprostřed) je radnice. Univerzita je, co by kamenem dohodil. Končí polední přestávka, takže rychle zpět, ať nám něco neunikne.
Foto 3: Mám štěstí. Hned u vchodu potkávám Roberta Aumanna. Po loňském tragickém úmrtí J. Nashe nestora teorie her. Je mu už 86, ale měl jeden z nejzajímavějších a nejvíce invenčních referátů o vztahu teorie her (jako matematického světa) a našeho reálného myšlení (se vším, co k němu patří). Závidím mu počet jeho dětí, vnuků a pravnukú (několik desítek). Na hlavně nezbytná jarmulka. Zde je o něm více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Aumann
Foto 4: R. Auman je velmi milý člověk a rád si popovídá a každým, kdo ho osloví.
(pokračování)