Slavný a pozoruhodný kostel. Kde?

Na cestě ze Slovinska jsem se stavil na Moravě. Musel jsem něco vyřídit. Protože mně zbylo ještě trochu času na přírodu, vyrazil jsem na jedno ze svých nejoblíbenějších míst. Malá obec v Moravském krasu s jedním z nejslavnějších kostelů u nás a snad i na světě. Na jeho výzdobě se podílel i jeden z nejvýznamnějších moderních umělců u nás.

Víte, jak se obec jmenuje a komu je kostel zasvěcen?

Kostel má pohnutou historii. Jeho postavení slíbili občané města v případě, že během protektorátu nedojde k přeměně obce ve výcvikový tábor německé armády (podobně jako dopadlo Sedlčansko). Již v roce 1945 vznikl spolek pro stavbu kostelíku. Ten byl po roce 1948 rozehnán a jeho majetek zkonfiskován. V roce 1969 byla jeho stavba povolena a lidovou sbírkou získány prostředky v neuvěřitelně krátkém čase. A v neuvěřitelně krátkém čase byl postaven. Už v roce 1971. Vysvěcen byl za poměrně dramatických, ale heroických okolností už v době normalizace jako jediný kostel za minulého režimu u nás. Je symbolem statečnosti, obětavosti a vytrvalosti velkého množství lidí, ale i jejich tolerance a porozumění.

Foto 1: Jedním z hrdinů je architekt kostela Ludvík Kolek. Nesmírně odvážný projekt corbusierovského typu symbolizující loď, která nás vede k dobru.

Foto 2: Netradiční podoba kostela i jeho vnitřní výzdoba byla místním lidem pochopena. Vysvěcení se zúčastnilo 15 tisíc občanů. A to se tehdejší moc snažila nátlakem i různými administrativními zásahy účast minimalizovat. Přitom i místní funkcionáři se za kostel postavili. 

Foto 3: Měl jsem obrovské štěstí. Podařilo se mně dostat se dovnitř. V kostele je fascinující oltář. Jeho autorem je sám architekt kostela. Z chaosu vzniká řád, vývojem vzniká život a člověk. Druhá část představuje vykoupení. Třetí o naší úloze ve světě, o díle, které není nikdy skončeno, o lásce, která je nutná k tomu, aby člověk nezklamal. (Ještě se k jednotlivým částem oltářního obrazu vrátím podrobněji.)

Foto 4: Kraj, kde kostel vznikl, byl natolik chudý, že si zde lidé museli přivydělávat na živobytí výrobou perleťových knoflíků. Hned naproti kostela je muzeum-skanzen, kde je tehdejší výroba knoflíků zdokumentována. O tom v příštím pokračování.

Tak, kdo uhodl, jak se jmenuje vesnice, jak se jmenuje kostel a kdo se – kromě již zmíněného architekta – podílel na jeho výzdobě?

Odpověď příště. A také doporučení, jak se legálně podívat dovnitř kostele.