Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Ke shrnutí 1. Kapitoly bych uvedl několik poznámek :
«Ukázali jsme, že odsuzuje k "údělu zbytečnosti" 40 % obyvatelstva a perspektivně ještě víc. Tím nepřímo nahrává tomu, aby se rozehrála hra typu "Titanic", o které budeme hovořit podrobněji.»
Tedy k Ad 1,Ad 2,Ad 6:
Začínáme se ve svých výsledcích dotýkat stavu společnosti a potřeby ji reformovat k účelnější mu stavu, než je ten současný. Základní struktura společnosti, nebo přesněji způsob, jakým významnější společenské instituce rozdělují základní práva a povinnosti a určují rozdělení prospěchu plynoucího ze společenské kooperace je ohrožena. Významnějšími institucemi rozumíme politické zřízení a hlavní ekonomické a společenské mechanismy. O tom jak v současné době fungují, jaká jej jejich etika redistribuce atd. se na těchto stránkách zabýváme několik let.
Spravedlnost je první ctností společenských institucí právě tak, jako pravda je první ctností
systémů myšlenek. Teorie, jakkoliv vytříbená a úsporná, musí být odmítnuta nebo revidována, je-li nepravdivá; obdobně musejí být jakkoliv účinné a dobře zorganizované zákony a ústavy změněny nebo odstraněny, jsou-li nespravedlivé. Každá osoba má nedotknutelná práva, založená na spravedlnosti, která jako celek nemůže anulovat ani blahobyt společnosti. Spravedlnost proto nepřipouští, aby se ztráta svobody pro některé osoby dala napravit větším dobrem pro jiné osoby. Spravedlnost nedovoluje, aby oběti několika málo osob byly vyváženy větším množstvím výhod pro více osob. Tedy úplný opak k tomu, co představují hry typu Titanic.
Ve spravedlivé společnosti jsou proto svobody rovnoprávného občanství chápány, jako něco pevně daného; práva zajištěná spravedlností nejsou předmětem politického handrkování ani kalkulem společenských zájmů. Tedy to, co je často politickým stranám nejen v ČR cizí. Tyto výroky vyjadřují, jak se zdá, naše intuitivní přesvědčení o primátu spravedlnosti. A jsou nepochybně vyjádřeny příliš silně. Předpokládejme dále, že tato pravidla specifikují systém kooperativního jednání, který je určen k tomu, aby napomáhal dobru (prospěchu) jeho účastníků. Třebaže společnost je kooperativním podnikem pro vzájemné výhody, je příznačně poznamenána právě tak konfliktem zájmů jako jejich identitou. Je tu identita zájmů, protože společenská kooperace umožňuje lepší život pro všechny, než by kdokoliv mohl prožívat, kdyby každý žil jen díky svému inviduálnímu úsilí. Je tu konflikt zájmů, protože osoby nejsou indiferentní vůči tomu, jak jsou rozděleny statky vyprodukované jejich spoluprací, neboť k dosažení svých cílů dává každý přednost většímu podílu před menším. K výběru mezi různými druhy společenského uspořádání, jež determinuje toto rozdělování statků, a uznáním dohody o odpovídajících podílech je třeba nějakého souboru principů. Těmito principy jsou principy společenské spravedlnosti.
Řekněme, má-li býti nějaká společnost dobře uspořádána, není-li pouze zaměřena na to aby přispívala k blahu svých členů, ale je regulována veřejným pojetím spravedlnosti. Takže ČSSD nebo jiná partaj by se měla zamyslet nad tím jestli:
- každý uznává a ví, že ostatní uznávají stejné principy spravedlnosti
- základní společenské instituce obecně splňují tyto principy a je obecně známo, že je splňují
Je zjevné, že existující společnosti jsou ovšem zřídka v tomto smyslu dobře uspořádané, neboť to
co je spravedlivé a nespravedlivé, je obvykle diskutabilní a lidé na tom těžko naleznou shodu.
Schéma společenské kooperace musí být stabilní. Musí se mu více či méně pravidelně vyhovět a dobrovolně dodržovat jeho základní pravidla; a dojde-li k přestupkům, musejí tu být stabilizační síly, které by zamezily dalšímu nedodržování těchto pravidel (míněno samozřejmě působením struktur vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad) a které by vedly k obnovení řádu. Není-li dána určitá míra souhlasu s tím, co je spravedlivé a nespravedlivé, je zřejmě mnohem obtížnější, aby jedinci efektivně koordinovali své záměry a dosáhli pak toho, že vzájemně prospěšný řád bude zachován. Nedůvěra a zášť nahlodávají občanské vazby, podezření a nepřátelství sváděj í lidi k tomu, aby jednali tak, jak by jinak neučinili.