Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Nerad bych, aby můj podezřívavý přístup působil kontraproduktivně, či vypadal tak,že se snaží házet dřeváky do soukolí obhajování užitečnosti lidského kapitálu. Jsem přiznivcem ekonomického růstu spojeným s přirozeným společenským pokrokem. Práce Ilony Švihlíkové či Thomase Pikettyho zabývající „vyčerpaností“,stagnací kapitalismu a z toho plynoucí globální nerovnosti, mají v mnohém pravdu. Ovšem není důvod jimy děsit sprostý lid. (míněno věřící, ovšem nevědoucí,informace neverifikující atd.). Jak je známo a v knize Kapitál pro XXI. století druhého zmíněného je velmi dobře popsáno: bohatství bohatých roste rychleji než velikost hospodářského růstu.Piketty spolu s jinými ekonomy předpokládá, pokud dojde ke zpomalení ekonomického růstu, pak role kapitálu (tedy bohatství bohatých) bude dominatnější. Prostě nejsou žádné přirozené,“neviditelné ruce“,tržní síly, které by tomuto trendu zabránily.Pokud by tedy došlo k nějaké explozi ekonomického růstu (na základě technologického pokroku, či populačního boomu (např. čínská liberalizace porodnosti)), tak není dobré slibovat ekonomiku produktivních potřeb a zhodnocení liského kapitálu. Totiž, že obyčejná práce,takže i práce "celoživotního" studenta na sobě samotném, běžné podnikání a obvyklý růst výroby nemají šanci dohnat výnosy z kapitálu (především finančního, děděného nebo z nemovitostí). To v praxi znamená, že nerovnosti jen porostou. Děti z bohatých a takzvaně lepších rodin budou mít čím dál lepší podmínky k úspěchu.
Není dobré slibovat plebejským studentům těšínská jablíčka společenské rovnosti o to více, když jsou se pro to ochotni u bohatých zadlužovat ve vidině zhodnocení svého lidského kapitálu. To že uvěřili apoštolům kázajících o lidském kapitálu a jeho egalitářskému poselství. Ostatně studenti mohou již nyní dřít,sebevzdělávat se, ale jako masa lidsky kapitálově vybavených daleko nedojdou. Majetky a privilegia zděděné z minulosti totiž zdaleka předčí prostředky, které mohou získat během života poctivou prací, či získáváním lidského kapitálu. Pokud budou chtít lidský kapitál uplatnit, nepůjde to bez prostředků i kdyby byly z veřejných investic, tedy konkrétně v ČR ze státního zadlužování.
Odpovězme dámě tedy Iloně Švihlíkové, stagnují bohaté ekonomiky díky bohatým nebo ne.Vynášejí snad obrovské soukromé majetky bohatých onen výrazně větší výnos než růst ekonomiky SAMY OD SEBE?
To přece není dost dobře možné. Současná pozdněkapitalistická ekonomika není přece nějakou samozásobitelskou autarkií, jako byla do značné míry ekonomika před kapitalismem. Je to (stejně jako tomu bylo v kapitalismu i dříve) tržní a tedy společenská ekonomika vzájemné TRŽNÍ výměny, kde bez realizace výsledku materiální nebo nemateriální produkce, by produkt byl bezcenný (kromě té relativně nevelké výseče, která slouží přímo uspokojování lidských potřeb boháče).
A bez realizace by byl bezcenným i sám nahromaděný majetek či kapacity … právě proto, že neslouží přímé spotřebě, ale realiazci na FINANČNÍCH trzích. Investiční výdaj se přece může zhodnocovat, jen pokud dojde k realizaci výsledku, kvůli kterému byl proveden – a to buď přímo nebo jde o nějaký odvozený, derivační proces, který je taky závislý na tom, že (i kdyby někde jinde v systému) k té realizaci nakonec dochází !!! Výnosy z majetku jsou až výsledkem fungování symbiotického mechanismu zhodnocování, který by výnosy nepřinášel - kdyby obsahoval jen zálohování a práci a realizaci nikoli.
Doba se změnila a úvěry, které si kapitalisté už i tehdy znatelně brávali, čerpali ze systému peněz sice nejen uložených, už také mnohdy vznikajících jako dluh, ale cedulové banky (jak se jim tehdy říkalo) nebyly bankami poslední záchrany a konečné exogenní peníze (money-proper), které tyto banky tiskly, byly (kromě doby delších válek) typicky kryty zlatem nebo stříbrem v kombinaci s krátkodobými (90denními) směnkami nebo tzv. lombardem.
Dnes tuto realizaci zdaleka dnes nezajišťují jen soukromé výdaje z nahromaděných zisků a z mezd placených soukromým kapitálem – jak to předpokládá stařičký model Kaleckého kapitalismu . Polský ekonom Michal Kalecki nominovaný v roce své smrti na Nobelovu cenu. Přitom ale k té realizaci přece … nakonec … nějak dochází. Nástrojem jsou obrovské objemy úvěrových, bankovních (endogenních) peněz, vznikajících jako dluh díky důvěře ve státy zajišťovaných pohotovostní emisní bankou poslední záchrany ...
Realizace je už dnes výrazně kryta výdaji ze soukromého dluhu (nikoli z nakumulovaných peněz), ale zároveň čím dál víc z veřejných rozpočtů včetně použití veřejného dluhu. Dneska jsou ty obrovské výnosy boháčů výsledkem určitého druhu symbiózy boháče s bobtnající rolí dluhu obecně a veřejných rozpočtů – včetně role veřejného dluhu.
A roli tržního zisku z realizace, který byl spolu s čistou akumulací zpětnou vazbou v systému, nahrazuje Ilonou Švihlíkovou tolik kritizovaná RENTA, která zpětnovazební charakter v systému postrádá. Kdyby vlastní konečné (exogenní) peníze v dané zemi (money-proper) neměly charakter měny s nuceným oběhem (fiat money) jako je tomu dnes všeobecně .Pak by pro uspokojení docentky Švihlíkové muselo jít o měny kryté z menší části komoditou (zejména zlatem) a z větší části krátkodobými a kvalitními směnkami jako tomu ve vyspělém státě bývalo někdy kolem roku 1900 ...
Každý kdo si provokativně „rudou“ knihu Thomase Pickettyho přečte a najde v ní heslo, že „kdo chce, ten může“ a i představu o „selfmademanech“, kteří se jen díky vlastnímu úsilí a píli vypracují. Kapitalismus totiž vytváří obrovské strukturální překážky, které vlastními silami (tedy ani svým zhodnoceným lidským kapitálem) nepřekonáte. Nejde už o zásluhy a práci, ale o zděděná privilegia a dary. Piketty svá tvrzení pečlivě dokládá statistikami a tvrdí, že právě takto vypadá skutečný kapitalismus bez příkras. Výjimku představovalo pouze krátké období 20. století, kdy v důsledku ruské revoluce, dvou světových válek a poválečné sociálnědemokratické politiky kapitál ztratil na síle.
Proto tvrzení u tohoto článku vycházející z článku Ilony Švihlíkové tedy:
Rozhodující podmínkou přechodu k ekonomice produktivních služeb je zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu; vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí. Vytvoření těchto zpětných vazeb (formou zdokonalování trhu) umožňuje vznik konkurenčního prostředí a tudíž dostatečný tlak na podstatné zvýšení inovační aktivity zaměřené na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Na základě toho dojde k postupnému vyrovnávání rovnosti příležitostí ve smyslu jejich nezávislosti na výchozí majetkové situaci."
NEMŮŽE na součastné letité genezi kapitalismu nastat. Navíc víme,že v populaci je více těch kteří na sebezdokonalování a akumulování lidského kapitálu nedisponují patřičnou inteligencí a věnují se raději „laciné“zábavě atd.
Nicméně doufám,že se bádání přispivatelů konference Lidská kapitál ubere lepším směrem, než příspěvek Petra Matějů a Jiřího Večerníka v Politické ekonomii 2015/2. Kde je jasně demostrováno, jak chybná a zkreslená determinace zadání zmanipuluje vzorce a ukazatele ve prospěch lidského kapitálu umocněné empirikou s pochybnou vypovídající hodnotou podloženou snadně ovlivnitelnými statistickými čísly.