Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radim valenčík: Musíme se přesně dodržovat definic. Jinak se ve vztazích mezi modelem, který je vždy jen velmi přibližným výrazem reality, a realitou (tak jak se nám jeví a postupně vyjevuje i s využitím konfrontace modelu a reality) zamotáme. Afinita je to, co můžeme ocenit v jednotkách shodný s jednotkami, v nichž vyjadřujeme výplaty. Takže nechť:
- C je korupčník, A, B, čestní.
- C poskytuje prostředky A, B (jako třeba V. Bárta „svým“ lidem).
- Nejde o to, kolik poskytl, ale o efekt, který přinášejí.
- Efekt je dán změnami toho, co si budou mezi sebe dělit.
- Pokud jsou A i B čestní a jediný případ, který uvažujeme, je daná zakázka, pak bude přijata zakázka za 20 milionů bez ohledu na to, kolik C investoval; jeho investice b ude mít tedy nulový výnos, nevedla k žádné afinitě v dané kauze.
(Podobně nulový efekt by měla, pokud by jej někdo jiný přeplatil - V. Bárta investoval svým lidem, ale jinými investicemi vzniklo LIDEM.)

Druhý případ se dvěma korupčníky je zřejmý: Jejich investice se vyplatí. V plně symetrické situaci slouží vlastně jen k jejich vzájemnému poznání - výnos má podobu informací o své ochotě uzavřit příslušnou koalici.