V Bulharsku (9) Rozloučení, povedlo se

Vrátil jsem se z týdenní konference v Bulharsku. Na jedné straně potvrdila obecný trend, že vědu o společnosti dnes spíše "vykazujeme", než abychom ji zaměřili na aktuální problémy, ale na druhé straně také to, že si tento problém vědci uvědomují a přemýšlejí, co s tím dělat. Aby se situace změnila, ale oni přitom "nevybočili z řady". Takže to ještě nějakou chvíli potvrvá, než dojde ke změně. Diskuse v kuloárech a v rámci společenského programu tak byly mnohem zajímavější, že to, co se odehrálo v rámci "povinného programu". Nejvíce mě potěšil zájem o koncept hry typu TITANIC, kterému se nyní věnuji. Přestože na půdu "seriózní" konference se zatím ještě jaksi "nehodí".

Přináším pár zážitků z toho, co jsem viděl a zažil mimo konferenci. Do osmého dílu jsem zařadil obrázky na rozloučenou.

Foto 1: Lignitové doly kousek od letiště. Už nefungují.

Foto 2: Vycházející slunce z okna hotelu. Krásně je vidět duny.

Foto 3: Přestup v Burgasu mezi autobusy veřejné dopravy. Na letiště lze odsud dojet za 1 leva (1/2 euro, cca 14 kč). Mohutně se zde buduje. Obnovuje nádražní budova a staví nové autobusové nádraží.

Foto 4: Koblaško z letadla. Tady jsem přestoupil z autobusu a tady kolem jsem chodil. Měl jsem štětí to vidět z letadla.

A to už je z Bulharska všechno.