Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Pěkný úvodník. Otázkou je zda-li je situace tak vážná abychom mohli již mluvit o Titaniku. To že na sebe, jako středy všech jsoucen nazíráme a přijímáme své bytí které na tomto světě skončíme je fakt (filozofy marně hledaná jistota) s kterým denně vstáváme a otázkou je,jestli si ho tolik připouštíme. Tak jako parník Titanic byl jakýsi předěl v technické revoluci a vývoji (největší, nejrychlejší,nepotopitelná etc.),může býti nynější "doba stěhování za prázdným snem" také jakýmsi předělem. Který nemusí skončit vyloženě katastrofou.Pokud bych se na to podíval heideggerovsky tak existence se podává v různých naladěních (Stimmung), z nichž nejradikálnější je úzkost (Angst), jelikož přivádí existenci před samotný fakt svého „bytí“ tím, že zjevuje možnost nebytí. Tím, že úzkost zjevuje „nic“, zároveň poukazuje na samo bytí, které se ukazuje jako problematické a ohrožené konečností. Tím pro pobyt (Dasein) vystupuje jako zásadní problém smrtelnost a časovost. A té se podle mě Radim Valenčík ve svých úvvahách příliš obává. Jsme stále při své míře námi vsugerované civilizovanosti denně EVOLUČNĚ konfrontovaní svým bytím. Tedy klid nebude...na ten si v životě každý jinak dlouze čekáme.