Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tento článek píšu speciálně pro velmi užitečnou skupinu 50+, přesněji "Padesát plusky". Inspirovala mě náhoda. Daleko od domova, daleko od svých jsem hledal něco na Youtube. Tedy konkrétně tuto písničku V+W+J, která je dnes (podle mě) hodně aktuální:
Ale o tom nechci psát. Úplně náhodou jsem v nabídce zahlédl odkaz na jeden z dílu "Panoptika města pražského", který jsem do té doby neviděl. A tak jsem si ho pustil. Zde je:
Díl "- V tom starém domě" v režii A. Moskalyka.
Asi jeden z nejlepších. Ale proč to píšu do této skupiny. Už skoro 20 let tvrdím (a to mě tehdy bylo ještě hodně pod 50), že největší ekonomické zdroje společnosti jsou v prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění člověka, jehož uplatnitelnost vychází z celoživotních zkušeností kultivovaných celkovým rozvojem poznání. Zpracoval jsem k tomu několit projektů v rámci programů financovaných EU, mj. velmi úspěšný projekt ARRNOLD, rovněž tak projekt přímo s názvem 50+.
Ale herecký koncert Filipovského, Adamíry, Větrovce a dalších je mnohem víc, než šedá teorie. Především poselství tohoto dílu: Filipovský v roli inspektora ve výslužbě žije z ruky do huby (se svým pejskem), když dostane jako soukromý detektiv kšeft. Velký kšeft. Jedna z nejvýnamnějších scén je, když se ujme mladého hocha, kterého si najala druhá strana. Ten je na tom ekonomicky ještě hůř, má tak na jedno malé pivo. Filipovský se s ním podělí nejen o těch pár korun navíc, ale zejména o své životní zkušenosti. Nezištně. Jako naplnění smyslu své žití ve stáří. Jeden z nejepších a nejpřesvědčivějších příkladů mezigenerační spolupráce (tj. toho, že ti staří mají mladým co říci).
Na závěr si postěžuje, že kdyby byl ještě v činné službě, tak by mu aspoň šéf poděkoval. Dostane se mu však nečekaně poděkování z míst mnohem vyšších, než o jakých kdy snil, tlumočené jeho šéfem Adamírou. I v tom je určité poselství.
Mj. – trochu odbočím. Škoda, že Adamíra už není mezi námi. Jeho hlas a jiskra v oku, prožívaná upřímnost... Když už někdo touží dostat nějaké ocenění, tak od něj. Ale to už je jiná otázka.
Každopádně – jak vám jen trochu vyjde čas (pokud jste příslušný díl nedávno neviděli), určitě si ho pusťe. Dodá chuť do života pro období od 50+ do 70+ podloženou tím, o co jde.
Jinak – ještě přesnění na závěr: Františkovi Filipovskému bylo v době, kdy točil tento díl bezjednoho roku už 80 let! A čekalo ho ještě plnohodnotných sedm let života: