Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dnes se zastanu druhé strany, ač si myslím, že ve společensko-politických kruzích by měla býti dávno českým voličstvem odsunuta do starého železa.Což se v zemi jeho rodového sídla na bavorském zámku Schwarzenberg již za jeho názory (nikoliv původ)stalo a médiím i okolí je tento pán lidem, tak trochu pro legraci. Osobně si daleko více vážím jeho nejstaršího syna, ale to není předmětem mého příspěvku. S čímž si dovolím tvrdě nesouhlasit je štváčsky historicistní pohled na jeho osobu od východních gulášovým socialismem odchovaných marxistů (kteří by se snad ani marxisty pro jejich chybné pochopení Marxova díla neměli ani nazývat...sám Marx o nich na sklonku jeho života píše úvahu, kdo se může zváti marxistou,dnes je prokázáno, že tito marxisté neměli přístup k celému Marxově díle a hlavně korespondenci a Marxovo učení nasávali s klapkami na očích ruské trojky).Jde o „nejčistší, nejrozvinutější a nejnebezpečnější podobou historicismu“ jak píše rakousko-britský filosof
Karl Raimund Poppera.Významný představitelem moderního liberalismu, teorie vědy a filosofie. Jeho vědecká činnost je zastoupena i na poli logiky, fyziky,
biologie, sociologie a politologie. Svůj filozofický systém sám označuje jako kritický racionalismus. Jeho postoj v knize Das Elend des Historizismus (1936) česky je to myslím Bída historicismu plně narozdíl od marxistů plně zastávám. Tedy historicita člověka zde Karla Schwarzenberga a jeho rodu,v jeho ukotvení v tradici a vědomím, že bude ovlivněn minulostí, NENÍ provotně exaktně STANOVENA. Pokud jedná racionálně, dá se od něho stejně jako od organismu očekávat, že chce přežít,tedy jiný (evolučně) POSTOJ.Takže pokud chtějí být pseodoostmarxisté objektivní,neměli by štváčsky okopávat to na co sami,když byli u moci nedosáhli a nechali to schnít na gulášovém socialismu. Kde je konec filozofického přístupu Anerkennung které Georg Wilhelm Friedrich Hegel rozpracoval na teoretický systém, který používají Anerkennung nebo výraz podobného významu, již vysledovaý u J.J,Rousseau. Zjednodušeně řečeno, koncept Anerkennung filozofie máme už Immanuela Kanta, ačkoli on nepoužívá tento výraz přímo. To je již ve vzorci lidských práv kategorického imperativu, podle kterého bychom si my sami nebo jiná osoba neměli bychom býti považováni pouze za prostředek, ale za způsob chování. Takže člověk má svou vlastní libovůli s libovůlí druhého má obecně přinést zákon svobody do souladu. V souladu s tím každý člověk má "legitimní právo na respektování svých bližních, a se kterými je vzájemě ve společnosti spojen k sobě" .
První pokus systematizovat koncept Anerkennung přispěl Johann Gottlieb Fichte v jeho základě přirozeného práva (1796). To se ovšem marxistickým soudruhům nehodilo G.W.F.Hegela do krámu.