Za chvíli odjíždím z francouzského Cannes do Prahy. Přes týden v čase Vánoc jsem pobyl u středomoří, užil si trochu tepla a přírody v rozpuku. Teď mě čeká dlouhých 1300 kilometrů a zima. Přesto se už těším na domov. Ten má mnoho tváří. Jedním z míst, kde se cítím "hodně doma" je Tišnovsko. Pocházím z Brna a do Tišnova jsem jako dítě jezdil k babičce (na místo zvané Trnec). U Tišnova začíná Vysočina - hory mého dětství (Nedvědice s hradem Pernštejnem, Vír s přehradou, která se mně kdysi zdála obrovská, Dalečín s hospodou "U Plocka" a dnes již zaniklým rekreačním zařízením Vírovka, kde jsem trávil krásné chvíle dospívání, Vítochov s gotickým kostelíkem a panoramatickým rozhledem po Svratecké pahorkatině...
Je zde i jedno z nejzáhadnějších a nejzajímavějších míst na světě, o kterém málokdo ví. V obci Předklášteří u Tišnova na Brněnsku je cisterciátský klášter Porta Coeli (Brána nebeská). Vždy když jsem tam, mám pocit, že skutečně vstupuji do nějaké nebeské brány, která otevírá cestu k samotné podstatě našeho světa. Již vstupní portál do katedrály. Neuvěřitelným způsobem rozvíjí motiv vinných listů. Pokud jej budeme pozorně zkoumat, zjistíme, že je tam několikanásobně zakódováno porušení symetrie, za kterým je ovšem skrytá symetrie vyššího řádu. Ta je opět porušena, aby za tím vším byla symetrie ještě vyššího řádu... Viděl jsem hodně katedrál. Například v Salamance, která má portál mnohem pompéznější. Ale mrtvý. Nic neříká. Ten v Předklášteří něco sděluje...
Když vstoupíme dovnitř katedrály z počátku 12. století a pozorně prozkoumáme síť žeber, která nesou klenbu, tak mírnou asymetrii najdeme v místech nad dvířky do křížové chodby. Prý tam jezdíval profesor z katedry statiky ze stavební fakulty VUT. Hleděl na tento úkaz a odcházel se slovy: "Jak je to možné?!" Při stavbě katedrály totiž patrně došlo k tomu, že někdo vykopl zaměřovací kolík, zatloukl ho zpět, ale kousíček mimo. A když se měly oblouky katedrály potkat, stavbaři pochybní zjistili – odchylka od míst jejich setkání byla více než metr. Co teď? Stavět znovu? Na to nebyly peníze. Udělat vedl jednoho sloupu hned druhý? To by bylo šeredné a zcela zkazilo kouzlo stavby. Řešení existuje. Ale lze jej vypočítat jen prostřednictvím variačního počtu, kdy váhu odvedeme obloukem, který nejenže musí přesně začít v určitém místě, ale mít i určitý tvar. Toto řešení bylo také realizováno. Ovšem 700 let před objevením variačního počtu! Estetické kouzlo stavby bylo uchováno a hra mezi zdánlivou asymetrií a zjevením symetrie vyššího řádu zde nachází své vyvrcholení.
Někdy si říkám, že možná jednou z nejdůležitějších podmínek toho, aby byl nějaký vesmír přepsatelný sám na sebe, resp. nějakou svoji podstrukturu, je, že vznikl asymptotickým (velmi, velmi malým) porušením symetrie... a že v Předklášteří je brána k pochopení nebeského tajemství, odhalujícího samotnou podstatu našeho světa.
Sestry cisterciačky byly kdysi velmi přísným řeholním řádem. Nemohly opustit klášter a stýkat se s okolím. To bylo výsadním právem matky jen představené. Přesto (nebo právě proto) byly vynikajícími hospodáři. Díky nim kraj vzkvétal.
Základní informace o klášteru lze najít ve Wikipedii viz:
Jde zde i nádherné a podrobné foto portálu, o kterém píšu.
Klášter má své webové stránky, v jejichž úvodu se píše: "Historie tohoto místa smíření člověka s Bohem se začala psát již v roce 1233. I dnes zde žije komunita sester cisterciaček." Viz:
To nejzajímavější, co jsem se celkem náhodou dozvěděl při jedné z návštěv kláštera v 80. létech tam ovšem není. Nevěděli to ani v místním muzeu při klášteru. Slíbil jsem, že k tomu něco napíšu. To bylo asi před pěti léty. Tak konečně aspoň částečně plním dluh.
Úplně na závěr - chce to vše vidět na vlastní oči. Pro Brňáky to je kousek, Pražákům se vyplatí zorganizovat návštěvu v rámci víkendového pobytu a podívat se i na Pernštejn či další místa (příp. se spokojit s Brnem či přes kopec zajet do Moravského Krasu).