Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Diskriminace při von Neumann-Morgensternově (vN-M) řešení přiřadí pevnou (fixní) výplatu určitým hráčům a umožňuje zbývajícím hráčům na libovolně (pomocí popsaných afinit či nahodile) si rozdělit své výplaty. Důležité je brát v úvahu kompletní charakterizaci diskriminačního vN-M řešení, popisující úlohu rolí hráčů a jejich výplat, pokud jde o minimálních přípustné životaschopné koalice a jádra her. Tato charakteristika umožňuje výpočetně jednoduché ověření navrhovaného diskriminační vN-M řešení, a může být použita dále pro stanovení všech diskriminačních vN-M řešení.Nicméně už v uvedené John von Neumannově-Morgensternově knize je zajímavá část věnována možnosti a prospěšnosti spolupráce. Teorie her je totiž o rozhodování v situacích, ve kterých konečný výsledek ovlivňuje několik rozhodovatelů s různými zájmy. Od začátku bylo zřejmé, že různé zájmy ještě nemusejí znamenat zájmy protichůdné (tedy autorem stránek popisované negativní afinity), že postupy účinné proti antagonistickým soupeřům mohou nadělat dost zbytečné škody, když jsou zájmy různé jen v něčem, a že je tedy mnohdy lepší, když hráči nějak koordinují své chování. Bude užitečné poznamenat, že žádný z obou typů kooperativních her nepředpokládá nějaký „altruismus“ ve smyslu přednosti pro zájmy koalice před zájmy vlastními. Každý hráč i v kooperativní hře hraje sám za sebe a sleduje svůj vlastní užitek. Své chování koordinuje s ostatními, jen pokud se tím vyhne reálnému riziku vlastní ztráty z neřízených výkyvů. Krajním ústupkem kooperativnímu duchu koalice může být tedy pozitivní afinita, podle které jsou hráči ochotni změnit svou strategii v zájmu partnerů, aniž na tom sami „vydělají“, ovšem jen tehdy, jestliže tím na své výhře také nic neztratí.