Téměř každý den padají rekordy iracionality. A tak si v této situaci někdy ani neuvědomíme ty největší. Dvě zprávy posledních dnů zveřejněné téměř současně (podle "našich" sdělovadel):
Německo zavedlo památný den, který připomíná oběti vyhnání
Do Ruska utekl z Východní Ukrajiny téměř milión Ukrajinců
Pro méně chápavé ještě připomenu, že se vždy utíká před agresorem a ne k agresorovi!
Totéž Německo, které oplakává své odsunuté, cynicky mlčí k drastičtějším obětem skutečného vyhánění. A nejen mlčí, ale agresora, toho, kdo vyhání, podporuje.
Děsí mě, když vidím ty, kteří tuto základní věc nechápou nikoli z vrozené tuposti, ale protože to nechtějí chápat.