Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

robert: Pane Valenčíku, nezlobte se, ale opravdu nejste první, kdo se pokusil o analýzu vzniku elit. Pokud se snažíte o teoretickou definici, neměl byste ignorovat předcházející pokusy o tuto práci.
Kromě toho (možná právě pro to) chybí Vaší analýze základní zdůvodnění, proč je Vaše teorie právě a pouze čistě mechanistická a pracuje s pojmem "hráči" jako s objekty a nikoli jako se subjekty, a které a proč používá axiomy jako ty vědečtější a pravdivější než jiné.
Například já se domnívám, že jedním ze základních poznání je, že moc se perzonifikuje a poté hierarchizuje a nikoli naopak. K moci se nedostávají náhodně vygenerovaní jedinci s určitými vlastnostmi. Sociopatů je mnoho, přesto se k moci dostávají jen někteří. Moc se totiž personifikuje a proto konzervuje. Moc je konzervativní. Jejím základním pudem je "zachovej sama sebe". Individuum, které jí podlehne, se však s mocí identifikuje a vnímá sebe i svojí moc jako jeden celek, jedno "já". Ohýbá proto prostředí a jeho pravidla jako - obrazně řečeno - černá díra, mění gravitaci (strukturu) svého prostředí tím více, čím je obsáhlejší a silnější. Jen ty subjekty, kterým dovolí participovat na své moci mohou tuto moc postupně nabývat také. Jiné - byť mají totožné vlastnosti (z hlediska objektu) - nemohou.
Toto je ten základní a historicky univerzální důvod, proč se moc koncentruje v určitých rukou a v konkrétním časovém úseku. Proto je zcela zákonité, že jak moc roste, roste i hierarchizace a personifikace moci (řada individuí participujících na moci). Podle stupně tohoto vývoje se postupně etabluje centrum moci - tedy jeho pravidla nabývání a udržování personifikované moci - a dále se etabluje jeho periferie. Nakonec se moc sama začne projevovat jako jediný cíl sám o sobě (jediný skutečný objekt v této hře na moc působící zcela univerzálně a neměnným způsobem) a proto vnikne rozpor mezi jejím personifikováním (ústředním individuem držícím doměle samu moc) a strukturou zajišťující její udržení (dalšími podílejícími se individui).
Závěrem tedy, k moci se dostávají lidé podle určitého jiného klíče než jen pouze kvůli svým povahovým vlastnostem. Ve skutečnosti moc vytváří staletí určitý klíč, podle kterého jsou vybíráni vědomě ti, kteří mají moc získat (i s tím korektivem, že se záměr ne vždy zdaří). Proto bych mohl dojít k závěru, že není pravdivá vaše premisa, že neexistují globální centra moci, a to dokonce přesně perzonifikovaná.
Ptám se tedy ještě jednou, z jakégho důvodu Vy považujete právě Vaše neuvedené axiomy za ty správné a které to jsou?

radimvalencik: Analýza teorie elit má u nás dlouholetou tradici. Jodlova knížka Teorie elit z r. 68 skvělá, později "dědeček" Nárta (znal jsem osobně). Váš pohled je cenný, ale zabývá se spíše psychicko-personálním aspektem. Ten není nepodstatný. Jde však o to analyzovat podstatu vzniku historického excesu, ke kterému došlo. A tam je, podle mě, namístě aparát teorie her. Konkrétně ocenění síly afinit mezi hráči, propojení pozičního investování a vzájemného krytí na základě znalosti porušení obecně přijatých zásad.
Uvítám Vaši účast na naší konferenci - každý střípek k ucelenému poznání toho, o co jde (a ve Vašem případě to neníjen střípek,, ale podložená koncepce) je cenný.
Dík za příspěvek.

---
radimvalencik.pise.cz