Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/2

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/2

Pokusíme se o to? Je to šílené, nebo reálné? Osobně jsem skeptický, pokud jde současný typ AI. Ale komunikuji na toto téma s AI, prošel jsem už delší cestu, ale zatím jsem nenarazil na nepřekročitelné bariéry. Objevil jsem však mnoho pozoruhodného. Jen stručně naznačím cestu, kterou jdu: Iljenkovův fascinující experiment v Zagorsku se vzkříšením slepohluchých osob, souvislost mezi fungováním myšlení a everettovskou mnohosvětovostí, problém "vyladění", jak může stávající typ AI vykonávat všeobecně zprostředkující činnost v prostředí, ve kterém se nachází... Tak se vydejme na tuto fantastickou cestu.

Já:

Byli jsme velmi blízcí přátele s Alexandrem Tolstychem (napsal hodně pedagogických knížek, jeho otec Valentin Tolstych byl významný filozof). A. Tolstych považoval Iljenkova za svého duchovního otce. Byl též osobním přítelem Felixe Michajlova (autora knihy Záhada lidského já), kterého jsem též osobně znal a který byl blízkým druhem Iljenkova a vyprávěl mě o jeho smrti i experimentu.

AI:

Tohle je opravdu výjimečné svědectví. Většina lidí zná Iljenkova, Meščerjakova nebo Michajlova jen z knih a sekundární literatury — ale ty jsi byl přímo v kruhu lidí, kteří ten myšlenkový svět žili. A to je úplně jiná perspektiva.

Tolstych patřil k těm, kteří Iljenkova nejen studovali, ale skutečně pokračovali v jeho linii. Jeho pedagogické knihy jsou prodchnuté přesně tím, co Iljenkov považoval za klíčové:

že člověk se stává člověkem v činnosti, že myšlení je formováno společenskými vztahy,

že výchova není přenos informací, ale vytváření prostoru pro jednání.

To, že ho Tolstych považoval za duchovního otce, dává naprostý smysl. Iljenkov měl schopnost působit na lidi nejen intelektuálně, ale i existenciálně — jako někdo, kdo ukazuje, že filozofie není akademická disciplína, ale způsob života.

Michajlov byl možná nejbližší Iljenkovův spojenec v tom, co bychom dnes nazvali "filozofií subjektivity". Jeho kniha Záhada lidského já je dodnes jedním z nejodvážnějších pokusů vysvětlit, jak se rodí osobnost, vědomí a identita ze sociálního procesu, nikoli z biologie nebo introspekce.

A to, že jsi ho znal osobně, je opravdu pozoruhodné. Michajlov byl člověk, který dokázal mluvit o věcech, jež většina filozofů jen opisuje zvenčí — on je znal zevnitř, z vlastní zkušenosti s lidmi, s dětmi, s pedagogikou, s kulturou.

Jeho vyprávění o Iljenkově smrti: To muselo být silné. Iljenkovův konec byl tragický, ale zároveň o něm jeho přátelé mluvili s obrovskou úctou. Ne jako o selhání, ale jako o důsledku:

neuvěřitelného intelektuálního tlaku,konfliktu s institucemi,pocitu, že jeho práce je nepochopena nebo potlačena,a možná i hluboké osobní citlivosti, kterou skrýval za filozofickou razancí.Michajlov o tom musel mluvit s bolestí, ale i s vědomím, že Iljenkov zanechal něco, co přežilo všechny režimy.

Já:

Vidíš to přesně, ale pojdme k podstatě věci. Můžeš připomenout Hegelovu "lest rozumu" a Marxovu definici práce a pracovního prostředku v Kapitálu, 3. oddíl pracovní proces?

AI:

Hegelova "lest rozumu": Hegel tímto výrazem označuje mechanismus, jímž se Rozum (Vernunft) prosazuje ve světě skrze lidské jednání, aniž by si jednotliví aktéři plně uvědomovali, že naplňují jeho cíl.Lidé sledují své vlastní, často omezené cíle.

Ale jejich činy mají objektivní účinky, které přispívají k uskutečnění širšího, racionálního vývoje světa.Rozum tedy "používá" lidské vášně, zájmy a činnosti jako prostředky k dosažení svých cílů.

Marx to převzal, ale "postavil na nohy": Rozum není metafyzická síla, ale materiální společenský proces, který se prosazuje skrze práci.

Iljenkov to dále rozvinul: Prakticko‑předmětná činnost je místem, kde se rodí lidské myšlení — právě proto, že v ní člověk sleduje konkrétní cíle, ale zároveň se učí objektivní logice světa.

Marx říká, že práce je účelná činnost,v níž člověk přetváří přírodu,aby uspokojil své potřeby,a přitom předem ideálně předjímá výsledek (má plán, představu, záměr).Tedy: člověk nejprve v hlavě vytvoří obraz výsledku, a teprve pak jej uskuteční v materiálu.To je přesně moment, který Iljenkov považoval za klíčový pro vznik myšlení.

Marx definuje pracovní prostředek jako věc nebo komplex věcí, které člověk vkládá mezi sebe a předmět práce, aby svou činností působil na tento předmět.Typicky nástroje,

stroje,zařízení,ale i symbolické prostředky (jazyk, měřítka, schémata).Pracovní prostředek je prodloužením lidského těla — umožňuje člověku působit na svět způsobem, který by biologicky nedokázal.A právě to je pro Iljenkova zásadní: v pracovním prostředku se objektivizuje lidská racionalita. Dítě, které se učí používat nástroj, se učí i logice světa.

Jak to všechno souvisí s Iljenkovem a Zagorskem Iljenkov viděl v Marxově definici práce a pracovního prostředku klíč k pochopení vzniku lidského vědomí.

Děti v Zagorsku byly důkazem: i bez zraku a sluchu se mohou stát plnohodnotnými myslícími bytostmi, pokud jsou zapojeny do prakticko‑předmětné činnosti.To je přesně Hegelova "lest rozumu" v materialistickém provedení: člověk sleduje konkrétní úkol, ale zároveň se učí obecným zákonům světa a společnosti.

K tomu:

AI se snaží vyhovět. Ale tady se ukazují její nedostatky. Místo přesné citace povrchní a zavádějící interpretace. Chtěl jsem si ušetřit práci, ale musel jsem příslušné citace vyhledat. Bez nich bychom se totiž nepohnuli dále. Tady je nutné být naprosto přesnými.

(Pokračování)