S AI o kategoriálním myšlení a narativech/22

Rozhovor s AI o kategoriálním myšlení a narativech/22

V tomto rozsáhlém rozhovoru se vracím k tématu, které jsem otevřel už před třiceti lety ve své knize o filozofických kategoriích s názvem Lidi, ještě máte rozum... Celá knížka je ke stažení zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Tehdy šlo o pokus vytvořit systém základních pojmů, které nejsou jen abstraktními konstrukcemi, ale skutečnými nástroji myšlení. Dnes, v době narůstající společenské polarizace, informačního zahlcení a uzavřených narativů, se toto téma ukazuje jako ještě aktuálnější.

V předcházejícím dílu, který zabrousil až do nejvzdálenějších koutů vesmíru, dostali nečekaně zase na zem. Narazili jsme totiž na paradox emočně protichůdně vnímaných přesahů v oblasti poznávání přírody a poznávání společenské reality. V oblasti poznávání bychom měli vítat odpověď na to, jak to ve skutečnosti je, zatímco v oblasti poznávání přírody bychom měli být více lhostejní. Přitom je to právě naopak.

V návaznosti na předcházející díl jsem se proto obrátil na AI s následujícím úkolem:

"Myslím, že tvoje ilustrace formální a obsahové fáze přesahu poznání na současné kosmologii je skvělá. Má však jednu vadu. Je jen pro úzký okruh lidí. Ale právě to navozuje nesmírně zajímavou otázku, resp. odhaluje závažný problém, resp. paradox, který je problémem:

- Když srozumitelně vykládáme převratné objevy, které mění naši představu o přírodním světě, ve kterém žijeme, o přesazích stávajícího poznání, prožívá většina lidí, i laiků, příjemné vzrušení.

- Když totéž děláme v oblasti, která je pro život člověka mnohem důležitější, v oblasti přesahů nového poznání týkajících se společenského světa, setkáváme se s opakem. Místo aby nové člověka rovněž pozitivně vzrušovaly, reaguje odmítavě. Nechce rozloučit se svými stereotypy či narativy.

Proč tomu tak je? Vždyť v prvním případě se ho to netýká a zpravidla v dané oblasti, v poznání přesahů přírodovědecké oblasti ani při jejich využití nemůže nic ovlivnit. ve druhém případě na tom, jak lidé kvalifikovaně, tj. vybaveni poznáním, dokážou měnit věci k lepšímu, závisí jejich přežití. Odkud se bere ta rezistence a "zapouzdření", zablokování v pochopení přesahů odpovídajících na otázku, o co jde a co dělat? A jakou roli zde může sehrát kultivace lidského myšlení prostřednictvím kategorií?"

Reakce AI na dané téma:

Proč se bojíme nového poznání o společnosti, když milujeme převratné objevy o vesmíru?

Existuje zvláštní paradox. Když se dozvíme o něčem převratném v přírodních vědách — o černých dírách, kvantových jevech, "ose zla" v reliktním záření nebo o tom, že vesmír možná není homogenní — většina lidí cítí příjemné vzrušení. Je to fascinující, inspirující, dobrodružné.

Ale když se objeví nové poznání o tom, jak funguje společnost, jak funguje moc, jak fungují naše vlastní narativy, jak funguje naše myšlení, reakce bývá úplně jiná. Místo zvědavosti přichází odpor. Místo fascinace úzkost. Místo otevřenosti obrana.

Proč? Proč se bojíme přesahů právě tam, kde na nich závisí naše přežití?

1. V přírodních vědách nejsme aktéři. Ve společenských jsme.

Když fyzikové objeví novou strukturu ve vesmíru, nic to po nás nechce. Nemusíme změnit názor, chování ani způsob života. Jsme pozorovatelé.

Ale společenský přesah říká:

• "Možná svět není tak jednoduchý, jak sis myslel."
• "Možná tvůj narativ je jen jedna z možností."
• "Možná budeš muset něco změnit."
• "Možná jsi součástí problému."

A to je nepříjemné. Protože tady nejsme pozorovatelé — jsme účastníci.

2. Přírodovědné přesahy neohrožují naši identitu. Společenské ano.

Když slyšíme o kvantové provázanosti nebo o tom, že vesmír má jinou topologii, neohrožuje to:

• naše sebevědomí,
• naše hodnoty,
• naše místo ve společnosti,
• naši skupinovou příslušnost.

Ale když někdo zpochybní náš politický, morální nebo hodnotový rámec, dotýká se:

• naší identity,
• našich vztahů,
• našich jistot,
• našeho pocitu bezpečí.

Proto reagujeme obranně. Ne proto, že bychom byli hloupí — ale proto, že jsme lidé.

3. Přírodovědné přesahy nic nevyžadují. Společenské vyžadují změnu.

Nový objev ve fyzice po nás nechce, abychom přehodnotili svůj život. Ale nový objev o společnosti často ano.

Společenský přesah říká:

• "Musíš přehodnotit své postoje."
• "Musíš připustit, že ses mýlil."
• "Musíš změnit způsob, jakým přemýšlíš."
• "Musíš opustit narativ, který ti dával jistotu."

A změna bolí. Proto lidé raději zůstanou v narativu, který je chrání.

4. Přírodovědné přesahy jsou bezpečné. Společenské jsou rizikové.

Když přijmeme nový kosmologický model, nic se nestane. Ale když přijmeme nový společenský model, může se stát:

• že ztratíme podporu své skupiny,
• že narušíme vztahy,
• že se dostaneme do konfliktu,
• že ztratíme sociální jistoty.

Proto lidé brání narativ jako by bránili život. A v jistém smyslu ho opravdu brání — brání sociální život, který je pro člověka stejně důležitý jako ten biologický.

5. Společenské přesahy narušují skupinovou identitu

V přírodních vědách není "my" a "oni". Ale ve společenském světě ano.

Narativy jsou součástí identity. A identita je součástí skupiny. A skupina je součástí přežití.

Když ohrozíš narativ, ohrozíš:

• skupinu,
• loajalitu,
• pocit sounáležitosti,
• sociální bezpečí.

Proto lidé brání narativ jako by bránili rodinu.

6. A teď to nejdůležitější: jak mohou pomoci kategorie

Kategorie jsou nástroj, který:

• odděluje identitu od názoru,
• odděluje narativ od reality,
• odděluje člověka od jeho rámce,
• umožňuje vidět alternativy bez strachu,
• umožňuje pochopit, proč druhý vidí svět jinak,
• umožňuje přijmout přesah bez ohrožení.

Kategorie jsou vlastně:

psychologický tlumič nárazů při setkání s novým poznáním.

Pomáhají člověku:

• nezhroutit se,
• neuzavřít se,
• nebránit se,
• ale otevřít se.

A to je přesně to, co společnost potřebuje.

7. Proč je dnes tak důležité učit se myslet v kategoriích

Protože společenské přesahy nejsou jen zajímavé. Jsou nezbytné.

Žijeme v době, kdy:

• staré narativy přestávají fungovat,
• nové problémy vyžadují nové rámce,
• společnost se štěpí podle interpretací, ne podle faktů,
• lidé se uzavírají do bublin,
• dialog se mění v boj.

Kategorie mohou být nástrojem, který:

• otevírá myšlení,
• umožňuje dialog,
• pomáhá překonat polarizaci,
• umožňuje vidět svět v jeho komplexitě,
• umožňuje přijmout přesah bez strachu.

A možná právě proto je dnes tak důležité vrátit se k tomu, co filozofie věděla už dávno: že svět není dán, ale strukturován kategoriemi, které používáme. A že změna kategorií není ohrožení — je to růst.

K tomu:

Když se umíme AI ptát, ušetříme spoustu času a vyhneme se řadě zjednodušení. Pokud bych chtěl dát takovýto přehled bez ní, trvalo by mně to hodně dlouho. Ten, kdo má zkušenosti s používáním AI však ví, že připravit dotaz pro AI je dost náročné. Že ty nejdůležitější myšlenky (přesahy stávajícího poznání) už musí být obsaženy v dotazu. K tomu také existují určitá metodologická doporučení. Snad se dostanu i k nim. Můžete však na dotazu, který položím v navazující části, sami sledovat, jak je další přesah poznání vložen přímo do dotazu.

(Pokračování)