Vize, jakou potřebujeme/1539

dnes | 00.01 |

blog ›

K pojednání Ladislava Zelinky o stavu levice/2

Po dlouhé době se objevil příspěvek věnovaný hledání příčin úpadku levice, který se na tuto problematiku dívá z dostatečného nadhledu a s dostatečnou invencí: Rozpory levice a jak je řešit?Ladislava Zelinky v časopisu !Argument, viz https://casopisargument.cz/68519

Chtělo by to více takových článků, protože převládající mlácení prázdné slámy nic výživného nepřinese.

Cituji nejdůležitější pasáže (od svého textu jako vždy odliším barvou) a připojím pár poznámek:

Proto jsou levicové subjekty (zvláště tzv. radikální či revoluční) dějinami odsouzeny pracovat nejen na udržení svého myšlenkového fundamentu, ale rozvíjet jej a aktualizovat (ač se to nerado slyší, některé části, vzniklé v 19. století, avšak vycházející z myšlenek ještě starších, po tom přímo volají). Smyslem je, aby v podmínkách všeobecné krize a rozpadu starého světového pořádku, byl k dispozici aktuální koncepční materiál (nikoli teprve narychlo slátaný horkou jehlou), který by bylo možno nabídnout jako záchrannou alternativu vůči tomu, co se vždy v takovýchto situacích vynoří – vláda co nejsilnější ruky, návrat ke kořenům, fatalistické smíření se s trvalými občansko-válečnými konflikty a propadem kamsi mezi prvobytně pospolnou a otrokářskou společnost atd.

Nevyřeší-li se tento problém sám vyhubením lidstva. Uvědomme si, prosím, že lidstvo uvolnilo obrovský potenciál sil IV. typu, jež jsou schopny přinést jak netušený blahobyt, tak daleko lépe tušitelnou zkázu. S nimi se prostě nedá pracovat s mentalitou conquistadora či korzára. Resp. dá, ale ty následky...

Dostáváme se tak k jádru problému, jímž je rozpor mezi tím, jak by měla vypadat levice, plnící v zásadě společensko-vědní roli (uchovatelka a nositelka know-how, kterak ven z krize dožívajícího vztahového uspořádání) a jaká by měla být levice, usilující o politické body v konkurenci se stranami, jež jsou jen stroji na dobývání moci. Rozpor, jehož řešení se zdá být spíše úkolem pro salonní magiky typu Davida Copperfielda, než pro běžný (politický) "lid polem pracující".

Zmíněné sjezdy levicových stran (to prosím není žádná výčitka) se zaměřily na druhou část onoho rozporu (tedy jak na politickém kolbišti obstát v konkurenci "strojů na dobývání moci") a je možné, že touto cestou (po nějakých dalších sjezdech a zasedáních) dospějí k závěru, že za dané situace bude efektivnější neplýtvat energií, strany rozpustit a dílčí partikularity typu charitativně-sociálních opatření ad hoc prosazovat v rámci dominujících catch-all parties.

Z hlediska fragmentovaného, nekomplexního vnímání reality může jít o pragmatičtější a produktivnější způsob než ty samé dílčí věci prosazovat jako samostatný politický subjekt. Ale při pohledu celostním se ukáže, že tím byla opuštěna druhá strana onoho shora zmíněného rozporu. Ba naopak – že tím vlastně dochází k naplnění onoho mainstreamového snu – zbavit se alternativ (zejména levicových škůdců) a spokojeně kráčet k zářným zítřkům, jež nám zajistí ony tzv. "technologie".

Další možností (jež sice není tak formálně-racionální, ale spíše založená na emocích) je udržení těchto subjektů při životě a jejich větší či menší transformace na dobývače moci. Z volebního hlediska se to může i povést – je to svět divadelní, iracionální, fungující více na citech a emocích, než logice a myšlení, tam je možné skoro všecko. Ale rozpor mezi dějinným posláním levice a "každodenním bojem o nezbytnosti" se tím nikterak nezmenší ani nevyřeší.

Pokud bychom se – teoreticky – měli pokusit jít přímo k jádru pudla, musely by subjekty (nositelé onoho plánu "B") samy sebe zřetelně odlišit od dobývačů moci, nejen verbálně, nýbrž i svou každodenní politikou. Ale prostor pro tuto možnost se každým dnem zmenšuje – viz kriminalizaci komunistických myšlenek, účinnou od počátku tohoto roku, po níž lze očekávat další a další restrikce. Není divu, že klasikové marxismu vyhodnotili tuto cestu jako neefektivní a upjali se k násilnému převzetí moci a revoluční přeměně společenských vztahů.

Sice nevím, zda dohnání lidstva do situace, kdy mu nezbude jiná reakce než násilí, bylo či je záměrem koryfejů mainstreamového plánu "A", ale reálně k tomu jejich politika směřuje stejným způsobem, jako kdyby přikládali pod beztak přehřátý a přetlakovaný kotel. Nemohu ani spekulovat o tom, zda je to pouhá nevědomost, nepřiměřené spoléhání na to, že "to nebude tak horké" anebo spekulace na to, že se podaří revoluční výbuch mocenskými prostředky potlačit a tím se jednou provždy zbavit škodičů, bránících v pochodu ke světlým zítřkům.

Sečteno a podtrženo – strany se zatím soustředily na politicko-organizační stránku (do toho si jim netroufám mluvit) a řeší spíše otázky každodenní praxe. Ale mají daleko hlubší a významnější agendu, jež musí dříve nebo později přijít na přetřes. A k tomuto "beznadějnému" úkolu jim přeji mnoho odvahy, rozumu a štěstí, ač nevím, jestli to bude stačit.

K tomu:

Moc radostně závěr pojednání nevyznívá. A na pomoc ani kouzelnického ani dickensovského Davida Copperfielda spoléhat nemůžeme. Bez ideové opory v podobě teoreticky podložené perspektivní (až za horizont řešení problémů vidící), realistické (o dostatečné společenské síly se opírající) přitažlivé (nabízející pochopení smyslu žití i smyslu bytí) nic nedokážeme. Co by v kontextu Zelinkou vyřčeného měla obsahovat:

1. Věrohodnou alternativu restriktivního přístupu (všestranného omezování velké většiny malou menšinou). Místo potlačování investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a potlačováním jeho schopností každého člověka jejich co nejplnější využívání. Odhalení struktury a mechanismů fungování současné globální moci a jejího jádra jako původce prosazování restriktivního přístupu, na základě toho pak vytváření velké globálně propojované koalice sil schopné omezovat roli současné globální moci a vytlačit ji mimo hru, viz: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

2. Využití příznivých podmínek, v nichž jsme historicky situováni, k emancipaci Středounijního prostoru a sjednocování středu "Západoevropského poloostrova". Prosazení komplexních perspektivních reforem zaměřených na co nejplnější využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka jako alternativy restriktivního přístupu.

3. Iniciování vzniku a podporu ekonomických subjektů, v nichž se vyplatí kooperovat, z nichž je vypuzeno nebo v nichž se nerozvinulo poziční investování, které jsou schopny expandovat, vzdorovat prostředí, které je kontaminováno pozičním investováním, a vzájemně se propojovat (zesíťovat).

A to vše musí vycházet z uceleného základu. Stále jsem ještě přesvědčen, že tato cesta je průchodná, i když vím, že je málo těch, kteří si pod tak zkráceným podáním toho, o co jde a co dělat, dokážou něco konkrétnějšího představit.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V době, kdy vítězí jaro nad zimou a přibývá rozkvetlých kytiček se vracím k době, kdy jsem prožil dva týdny v přírodě odpovídající dnešnímu stavu - v Athénách a okolí, hlavně v kopcích. Zveřejňuji poslední sérii foto.

Pohled z přístavu Epidauros před odjezdem na ostrov Poros u Poloostrova Pelopones.