Ivo Budil: Dějiny kapitalismu I - kniha o dnešku

Ivo Budil: Dějiny kapitalismu I.

Vychází knížka, která může podstatným způsobem ovlivnit dění v naší zemi a možná nejen u nás: Dějiny kapitalismu I, jejímž autorem je profesor Ivo T. Budil. První rozhovor o ní za účasti autora proběhne na 8. literárním salonu v úterý  24. 2. od 17.00 ve Slovenském domě (Soukenická 3). Čím je knížka zajímavá a přínosná? Vybírám z její stručné charakteristiky to nejdůležitější:

Je Evropa — a s ní Česká republika — schopna pozitivně reagovat na geopolitické změny probíhající ve světě? Standardní odpověď by byla: ano, samozřejmě. Tato kniha nabízí jinou odpověď: možná, ale pouze pokud radikálně změníme způsob, jakým chápeme kapitalismus, dějiny a naše vlastní místo v globálním systému.

Po roce 1989 jsme si bohužel neuvědomili, že začlenění České republiky do západního světa neprobíhá jako návrat do civilizačního centra, ale jako přijetí periferního postavení vůči jádru kapitalistického systému, tvořeného severozápadní Evropou a Spojenými státy americkými. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se naše představy o budoucím hospodářském rozvoji v uplynulých desetiletích zcela nenaplnily. Umístění na periferii mezinárodního hospodářského systému však není osudem daným navěky. V minulosti jsme byli svědky úspěšného vzestupu chudých, převážně zemědělských společností – jako byly Spojené státy americké, skandinávské země nebo Jižní Korea – mezi nejrozvinutější ekonomiky světa. Naše hospodářská strategie by však měla být sladěna s logikou probíhajících geopolitických změn, které se odehrávají přímo před našima očima.

Francouzský historik Fernand Braudel napsal, že kapitalismus v průběhu věků nabývá tisíce tváří – neustále se proměňuje, upadá a znovu obrozuje. Kapitalismus podle něj není pouhým synonymem pro trh, ale představuje specifickou vrstvu hospodářského života, která se pohybuje nad každodenní ekonomickou činností, propojuje se s mocí, funguje na dlouhé vzdálenosti a operuje v měřítku, jež zůstává jednotlivci často skryté.

Kapitalismus podle Fernanda Braudela nepředstavuje jednu civilizační formu, nýbrž historický jev proměnlivé povahy, jehož konkrétní podoba závisí na konfiguraci moci, technologií a společenských vztahů. Tato variabilita vysvětluje, proč může kapitalismus koexistovat s různými politickými režimy – republikami, monarchiemi i diktaturami – a proč nelze jeho vývoj chápat jako lineární cestu k modernitě. Jeho dějiny nejsou dějinami pokroku, nýbrž střídáním struktur dominance a přizpůsobení. V návaznosti na Braudelovo pojetí kapitalismu jako jevu, který operuje "nad" každodenním hospodářským životem, lze k hlubšímu porozumění globálním rozdílům v jeho vývoji využít koncept latentního a manifestního kapitalismu. Tato dichotomie nabízí interpretační rámec, který překračuje eurocentrické narativy o výlučnosti západní cesty k modernitě.

Obchodní kapitalismus, jenž vznikl v Benátkách, se v jednom zásadním ohledu lišil od hospodářských systémů Asie. Zatímco v Asii – a rovněž v některých evropských zemích, jako byla Francie či Španělsko – zůstávaly politická a ekonomická moc oddělené, v Benátkách splynula obchodní oligarchie se státním aparátem. Právě z tohoto důvodu lze hovořit o latentním kapitalismu na jedné straně a o kapitalismu manifestním na straně druhé. Manifestní kapitalismus není pouze tržním jevem, ale především strukturou, v níž stát slouží zájmům úzké obchodní a finanční elity. Tento model, který po Benátkách převzaly Janov, následně Amsterdam a po roce 1688 i Velká Británie, vtiskl západnímu kapitalismu dravost, bezohlednost a brutalitu, s nimiž se v latentních formách kapitalismu obvykle nesetkáváme. Ve spojení s průmyslovou revolucí, jež představovala radikální proměnu materiálních podmínek lidské existence, se britský manifestní kapitalismus stal silou, která vedla ke globální imperiální nadvládě Západu a přetvořila svět v hierarchický systém podřízený jeho ekonomickým a mocenským zájmům.

Zásadní rozdíl mezi zmíněnými formami kapitalismu nespočívá v míře tržnosti ani technologické úrovni, nýbrž ve vztahu mezi kapitálem a mocí. Zatímco latentní kapitalismus funguje uvnitř tradičních struktur a jejich kulturních rámců, manifestní kapitalismus k nim přistupuje instrumentálně a přetváří je ve prospěch akumulace. Průmyslová revoluce nepředstavovala jedinou možnou cestu kapitalistického vývoje – latentní formy kapitalismu v Asii měly své vlastní dynamiky, logiku i výkonnost, která v mnoha ohledech převyšovala předindustriální Evropu. Jejich "neprůmyslovost" tudíž neznamenala zaostalost, ale představovala alternativní model kombinující produktivní a redistribuční rovnováhu v rámci stabilních civilizačních řádů.

Přestože se hegemonie manifestního kapitalismu ve 20. století upevnila prostřednictvím angloamerické dominance, latentní formy kapitalismu nezanikly. Naopak se v několika klíčových státech přetvořily v národně orientované, státem řízené strategie modernizace, jejichž cílem bylo sladit hospodářský rozvoj s politickou suverenitou a kulturní kontinuitou. Tyto přístupy vycházely z tradic reformismu, státní kontroly, odmítnutí volného trhu a snahy vyhnout se podřízení zákonům manifestního kapitalistického jádra.

Potud stručná charakteristika knížky. Podrobně se k jejímu představení vrátím v kratší sérii v rámci seriálu k pěstování vize v souvislosti s dalším představením knihy 2. března.