Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Tohle je presne ukazka toho co autor na poli filozofie ovlada, proc „AI rozhovor o kategoriich“ neni zadna filosoficka prace, ale referatova pseudohmota s vnitrni nekonzistenci. AI tu generuje hezky vypadajici „sit“, jenze misto definic dodava kruhove parafraze a pak to vyplni libovolnymi vazbami, ktere nejsou ani logicky, ani ontologicky nutne. Nejvetsi slabina je zamenovani tri rovin autora do jedne hospodske kase: logicka opozice (totozne/rozdilne), ontologicka struktura (bytí/nebytí) a epistemologicka distinkce (jev/podstata, bezprostredni/zprostredkovane). Vysledek jsou vyroky typu „byti je totozne samo se sebou, nebyti je rozdilne od vseho“ nebo „celek je pricina, casti jsou ucinky“ – to jsou presne ty prazdne hospodske metafory autora, na ktere chyta u stolu sedici obecenstvo, ne kategorie v presnem smyslu. Stejne tak „moznost je bytí, ktere jeste neni“ je pivni poetika, ale jako definice je to zmatek (moznost neni nejaky polobyt, ale modalita tvrzeni o bytí). Daleko pod poetikou doktora Hrabala a jeho pabitelu.
Autor stranek svoji neznalost a pohodlnost, zakryva nedokonalosti AI, ze ke kazde dvojici prilepi 4 jine dvojice – bez dukazu, bez pravidla odvozovani, bez toho, co z toho plyne. To neni system, to je asocacni sit. A presne tady je riziko narativu: cim vic sipkek a vet, tim vic to vypada hluboce, i kdyz to nic, jak je u autora me po leta zname, nefixuje.
Pokud ma autor opravdu ambici udelat z kategorii nastroj mysleni proti uzavrenym narativum, musi ukazat minimalni metodickou disciplinu (ne brnenskou fuserinu): co jsou primitivni kategorie, jaka jsou pravidla jejich pouziti, jaka omezeni a co z nich vyplyva (a co naopak vyvraci). Jinak je to jen dalsi „nonsense vize“, tentokrat v ontologickem kostymu, kterou lze libovolne dotvarovat podle toho, co se hodi do pribehu. Takze hospodske triky pro filosofii nepolibene publikum, no proc ne ...jsou jich miliony a take zde jsou.