Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dily „rozhovoru s AI“ pusobi jako hezky obal na stary trik: misto aby autor predlozil vlastni system kategorii a jeho vnitrni konzistenci, necha AI generovat obecne skolni odpovedi (Aristoteles–Kant–Hegel) a pak se tvari, ze „prekroci prah“, ktery pry neprekrocili ani velci filozofove. To je presne ten problem narativu: vyrobit dojem prulomu bez dukazu prace. To je to co kritizoval dr.Husak jiz na stranickem sjezde v roce 1971- nastesi se to nenosi po roce 1989 ani v New Yorku . Kategorii se neda „definovat“ tak, aby to zaroven nebyla jen reinicializace slovniku. Bud ukazeme axiomaty, pravidla pouziti, inferencni vztahy a co z nich plyne, nebo se delaji jen kruhove vysvetlovani. „Vzajemne definovat kategorie mezi sebou“ zni hluboce, ale bez formalni struktury je to jen slovni hra: definice bez nadrazeneho pojmu se snadno zvrhne na seznam synonym a protikladu.
To same plati pro polemiku s AI: tvrdit, ze cas a prostor „nejsou kategorie“, protoze si lze predstavit jine topologie, je zameneni ontologie za epistemologii -tedy transparentni neznalost zakladu evropske filosofie, to zna i Zdenek Pinc. To, ze lze myslet jine struktury, neznamena, ze cas a prostor nejsou zakladni schemata, kterymi v lidske zkusenosti svet strukturuje. A z kvalit a kvantit udelat „zjevne polary“ je zas jen dialekticka poetika, ne vymezeni pojmu. Zatim je to v prvnim dile spis ukazka, jak AI umoznuje vyrabet autoritativne znejici text, nez skutecne „cistici prizma“ proti uzavrenym narativum. Pokud chce autor dokazat, ze ma system kategorii jako nastroj mysleni, at ukaze minimalni jadro: presne pojmy, pravidla odvozovani, co to vysvetluje lepe nez standardni aparaty, a co by jeho system vyvratilo. Bez toho je to jen dalsi vize, tentokrat ve filozofickem kostymu.