Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dnesni text hezky ukazuje silnou stranku i slabinu pristupu autora stranek. Silna stranka je, ze pojmenovava dva smerujici trendy:
• na jedne strane snahu „utahovat srouby“ (omezovani, restrikce, zpusoby jak udrzet stavajici rozdeleni privilegií),
• na druhe strane moznost postavit socialni politiku na motivaci a podpore rozvoje schopnosti cloveka.
Slabina je v tom, ze se z toho dela prilis jednoducha binarni mapa sveta. V kazdem bodu: „restriktivni“ = temer zla, genocidni logika, „perspektivni“ = temer vse dobre. Realna socialni politika ale skoro nikdy neni cista: reformy duchodu, skoly, ekologie i bezpecnosti jsou vzdy kombinaci omezeni a pobidek. Pokud vse, co neodpovida ekonomii produktivni spotreby, skonci automaticky v taboru „skryte genocidy“, prestavame analyzovat a zacneme moralne soudcovat.
O Schwabovi a CTvrte prumyslove revoluci plati neco podobneho: lze kritizovat jeho knihy i „Great Reset“ docela tvrde, ale redukovat je na tvrzeni „technologie vytlaci cloveka z ekonomiky, takze musime lidi omezovat“ je spis karikatura nez seriozni polemika. Stejne tak u Green dealu: ano, ma sve absurdity a nezamyslene dusledky, ale bez konkretniho mechanismu (kdo ma jake pobidky, kdo co plati, jak vypada rovnovaha) zustava kritika jen na urovni hesel.
Autor se na konci pta, kdo slouzi ke kamuflovani „zrudnosti restriktivniho pristupu“. Z pohledu mechanism designu neni nejdulezitejsi hledat viniky podle motivace („vedome / nevedome“, „z hlouposti“), ale ukazat kdo ma z existujicich pravidel efektivne prospech, jake ma informace a jak muze branit zmene. To se neda nahradit obrazem „soucasne globalni moci“ ani silnymi slovy o genocidni logice. Prave tady by davalo smysl navazat na Hurwicze a Myersona: popsat konkretni mechanismy v duchodovem systemu, vzdelavani, vede atd., kde dnes prevazuje restrikce nad motivaci, a ukazat, jak by vypadala alternativa zalozena na produktivnich sluzbach.
Strucne: polarita restriktivni vs. perspektivni pristup muze byt uzitecny analyticky nastroj, ale jen tehdy, kdyz se z ni nestane moralni mapa „dobrych“ a „zlych“ taboru. Jestli ma byt tahle „Vize“ opravdu vizí pro socialni politiku, bude potreba mnohem vic konkretniho mechanickeho navrhu pravidel a mene velkych slov o skryte a zjevne genocidni logice.