Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: V realite, v ktere narozdil od vlastencu teto reci se nachazim, nejsou hranice mezi „prijatelnymi“ a „neprijatelnymi“ dohodami ostre. Duvody jsou typicky dva.
Za prvni, jednotlivec (nebo vyjednavac) casto nema presne dany prah, od ktereho uz dohodu odmita. Spise ma urcity tolerancni interval: nektere varianty povazuje jasne za prijatelne, nektere jasne za neprijatelne a mezi nimi existuje prechodova oblast, kde zavisi na kontextu, interpretaci, dostupnych informacich a ocekavani dalsiho vyvoje. V modelovem popisu lze tuto „neostrost“ vyjadrit tak, ze akceptace dohody (ucasti na spolecne akci) neni deterministicka (ano/ne), ale pravdepodobnostni: s rostoucim zhorsenim vlastni vyplaty nebo relativni pozice klesa pravdepodobnost, ze dohodu prijme.
Za druhe, v mnoha relevantnich situacich (jak text ucebnice uvadi) neni „hrac“ jednim clovekem, ale kolektivem (firma, odbory, strana, koalice, stat). V takovem pripade nelze pracovat s jednou hranici prijatelnosti, dokud neni urceno, jak kolektiv sve stanovisko agreguje. Zalezi na rozhodovacim pravidle: zda staci vetsina, zda existuje veto urcite frakce, zda rozhoduje vedeni (leadership) nebo zda probiha vnitrni vyjednavani mezi frakcemi. Podle toho se „prijatelna oblast“ celeho kolektivu muze chovat jako prunik preferenci (kde i mala veto-skupina zablokuje dohodu), jako sjednoceni (kde staci cast kolektivu), nebo jako vysledek vnitrniho koalicniho vyjednavani. Bez explicitniho urceni pravidla R (vetsina/veto/leadership apod.) neni mozne jednoznacne odvodit tvar oblasti prijatelnosti ani analyzovat vznik konfliktu.
Pro popis dynamiky duvery je uzitecne rozlisit dve roviny: absolutni vyplaty a relativni rozdeleni prebytku. Zmeny ve prospech druhe strany nemusi samy o sobe snizovat duveru, pokud soucasne roste celkovy prebytek nebo pokud je zmena interpretovana jako kompenzace rizika, investice do budoucna ci soucast stabilniho pravidla. Snizeni duvery naopak typicky nastava tehdy, kdyz jedna strana vnim a vyvoj jako systematicky posun pravidel nebo jako opakovany vzorec, v nemz je relativni rozdeleni prebytku dlouhodobe posouvano na jeji ukor. V takovem pripade se muze zuzit prechodova oblast prijatelnosti a muze se zmensit (nebo zmizet) prekryv mezi oblastmi, ktere povazuji obe strany za prijatelne, cimz roste pravdepodobnost konfrontace.
Pokud se v analyze pracuje i s dlouhodobymi emocnimi reakcemi (animozita, antagonismus) a jejich pretrvavanim v case, je vhodne tyto jevy explicitne operacionalizovat (napr. jako zmenu parametru tolerance, reciprocity nebo preferenci v opakovane interakci) a oddelit popisny jazyk od tvrzeni „obecne plati“. Jinak hrozi, ze se z analytickeho modelu stane volna metafora, kterou nelze testovat ani jednoznacne vyvratit.
Muj Dodatek:
„Kazdy ma jen pribliznou predstavu, co je prijatelne.“ Nemalo konzumentu, rozumici teto reci ji postrada. Proto vlastenecka nenavist a mistni svetovezname saboterstvi a hazeni prken pod nohy. At nic nedela ...aby nebyl lepsi. To je v poradku, ale chce to rict presneji: hranice neni ostr a cara, spis tolerancni pasmo. V praxi to znamena, ze akceptace neni ano/ne, ale „spis ano“ az „spis ne“ podle informace a kontextu. Pak se o tom da i normalne uvazovat a merit to.
„Hrac je vetsinou velka skupina.“
Prave proto nestaci kreslit jedno AX/AY, jako kdyby to byl jeden clovek. Jakmile je to kolektiv, musi byt napsano, kdo rozhoduje a jakym pravidlem (vetsina, veto, vedeni, koalice). Jinak je oblast prijatelnosti gumova a obrazek muze znamenat cokoli. Jsou zname problemy stavu vedy v oblasti teorie her, ctenar ucebnice bude naivne vzhlizet ruzovymi brylemi J.A.Komenskeho.
„Obecne plati, ze posun vyplat ve prospech druheho snizuje duveru… az nenavist.“
Tady je potreba ubrat velka, vlastenecka slova a pridat definice. „Procentualni zmena vyplat“ musi byt z ceho (podil na prebytku? rozdil? pomer?). A hlavne: ne „obecne plati“, ale „za urcitych podminek“ – typicky kdyz to druha strana cte jako posun pravidel, poruseni reciprocity nebo statusovou prohru. Pojmy jako animozita/nenavist uz nejsou ekonomicka veta, pokud se to neprelozi do parametru (napr. klesajici tolerance/reciprocita v opakovane hre) nebo se neprizna, ze jde o sociopsychologicky kanal zvenci.
Zde to formuluji jednou vetou:
„Pokud se opakovany posun rozdeleni prebytku jevi jako systematicke zhorsovani relativni pozice jedne strany (zejmena pri vnimanem posunu pravidel), klesa duvera, zuzuje se oblast prijatelnych dohod a muze zmizet prekryv – tim vznika konflikt.“ ...coz by si meli uvedomit hlavne cerni pasazeri a saboteri nejprve z rad vlastencu, kdyz se tim vymezuji proti gutmenschum.