Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/5

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/5

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 5.

c) Analytické vyjádření modelu

Základní model (podobně jako jeho rozšíření) mají též analytické vyjádření. Pro řešení některých úloh je vhodné. Pracuje se s ním však mnohem obtížněji a pro pochopení podstaty a aplikací ekonomie produktivní spotřeby je mnohem vhodnější vyjádření geometrické. Pro úplnost však uvádíme i vyjádření analytické:

proměnné: Y_x, Y_y, Y_x1, Y_y1, Y_y, Y_x´, Y_y´,

funkce MY_x´= MY_x´(Y), MY_y´² = MY_y´²(Y), pro které platí (MY_x´¹(Y))´ < 0, (MY_y´²(Y))´< 0, kde:

Y_x, Y_y               je současný příjem jednoho a druhého hráče,

Y_x1, Y_y1,            konkrétní množství investičních prostředků (současného příjmu), kterými (kterým) hráči disponují

Y_x´, Y_y´            je budoucí příjem jednoho a druhého hráče, což jsou současně výnosy z investičních příležitostí, kterými hráči disponují

MY_x´= MY_x´(Y), MY_y´² = MY_y´²(Y) jsou funkce mezního výnosu z investičních příležitostí, kterými hráči disponují

(MY_x´¹(Y))´ < 0, (MY_y´²(Y))´< 0, jsou první derivace funkce mezního výnosu z investičních příležitostí, kterými hráči disponují, což znamená, že uvedené funkce jsou nerostoucí, tj. hráči využívají investiční příležitostí podle míry jejich výnosnosti, což lze současně chápat jako podmínku individuální racionality hráčů

AB na pravé straně obrázku je oblast možných rozdělení, ve které si oba hráči polepší oproti výchozí situaci.

d) Paretovo optimum v modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, základní otázka ekonomie produktivní spotřeby

Z modelu vyplývá, že systém je v paretooptimálním stavu tehdy a právě tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem investičních prostředků a kdo vlastníkem investičních příležitostí, což předpokládá existenci příslušného úvěrového vztahu (věřitel nabízí investičních prostředky a poptává investiční příležitosti, dlužník poptává investiční prostředky a nabízí investiční příležitosti).

Příklad: Pokuste se samostatně provést úvahu, kterou dokážete, že pokud má být ekonomický systém ve stavu paretovského optima, musí být investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti. – Důkaz je pod čarou.[1]

Odsud vyplývá otázka ekonomie produktivní spotřeby: Co brání tomu, aby investiční příležitostí, kterými disponují hráči, byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

V prvním přiblížení lze říci, že je to nerozvinutost příslušného ekonomického systému, např. nedokonalá informovanost hráčů o míře výnosnosti investičních příležitostí, neexistence mechanismů vzájemně přijatelného rozdělení výnosů apod.

Pokud bychom vystačili s touto odpovědí, měli bychom v reálném světě pozorovat tendence, které by nerozvinutost ekonomického systému jeho vývojem postupně překonávaly. A také bychom měli pozorovat roli ekonomické teorie, která by na překonávání této nerozvinutosti orientovala.

Existuje možnost doplnění prvotního pohledu: Existuje nějaký aktivní prvek (fenomén) ekonomického systému, který vychází z využití jeho nerozvinutosti a který aktivně brání využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, protože si tím jeden z hráčů může zvýšit svůj výnos oproti paretooptimální situaci.

Existence takového prvku (fenoménu) by mohla vysvětlit i to, že ne každé paretooptimální rozdělení výnosů z úvěrového vztahu je přijatelné pro oba hráče.

(Pokračování