Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/3

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/3

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 3.

Základní model: Nabídka a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Jedním z neznámějších modelů neoklasické ekonomie je model trhu pojatého jako nabídka a poptávka statků. Předpokládáme, že tento model zná a rozumí mu každý, kdo má obecný základ vzdělání nezbytného pro chápání současného dění.

Ekonomie produktivní spotřeby dělá první krok v překonání dnes vládnoucí neoklasické ekonomie jako teoretického základu poznání ekonomického základu společenského vývoje tím, že jakýkoli spotřební akt považuje za akt investiční:

- Kupujeme-li si oběd v závodní jídelně, investujeme do reprodukce našeho těla; kupujeme-li si večeři v restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise (s michelinskou hvězdou), investujeme nejen do reprodukce našeho těla, ale i nabytí prospěšných společenských kontaktů a posunu do vyššího společenského levelu, tedy do segregování se od těch, kteří – jak se říká – "na to nemají".

- Když si kupujeme lyže, investujeme do relaxace, která je také nutnou součástí normální reprodukce našeho života.

- Když si pořizujeme auto, investujeme o úspor času, ale (podle toho, jakou značku si pořizujeme) i do svého společenského image, zvažujeme přitom  i takové parametry, jakým  je bezpečnost.

Zde všude se naše prožitky "příjemného", "radosti z pořízeného", případně i "pýchy" na to, co vlastníme, ukazují jako poměrně efektivní mechanismus rozhodování, který koneckonců orientuje na současnou hodnotu očekávaného budoucího příjmu s přihlédnutím k tomu, jak se nepeněžní  výnosy mění různými oklikami ve výnosy peněžní.

Příklad: Zkuste  tímto způsobem interpretovat různé spotřební akty, které na první pohled jako investiční nevypadají.

Tento mechanismus může selhávat. Nemusí to přitom být jen chorobná závislost na návykových látkách. Je to dáno jednak některými evolučně danými nedostatky lidského prožitkového mechanismu, ale také jeho značnou setrvačností, což vede k neschopnosti včas reagovat na změny podmínek daných mj. i technologickým pokrokem. To nebrání tomu, abychom neoklasický model nabídky a poptávky statků nahradili mnohem více vypovídajícím a do základu našeho rozhodování (prostřednictvím toho, co aktuálně prožíváme) vidícího modelem. Modelem, který vychází z nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí. Lze dát několik modifikací tohoto modelu.

a) Základní myšlenka modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Před jeho prezentací si uvedeme jeho základní myšlenku. Následující pasáž je vhodné dobře promyslet. Každý ekonomický subjekt na každé úrovni disponuje investičními příležitostmi a investičními prostředky, tj. čím, do čeho lze investovat, a tím, co investovat. Spojením investičních prostředků a investičních příležitostí vzniká budoucí výnos, což jsou budoucí investiční prostředky. K tomu několik poznámek:

- Ekonomické subjekty mohou být různého druhu – jednotlivci, domácnosti, firmy, finanční instituce, celé  země apod. Některé ekonomické subjekty mohou mít hierarchickou úroveň. Předností teoretického prizma, tj. modelu, prostřednictvím kterého budeme analyzovat ekonomickou realitu, je, že umožňuje vyjádřit základní vztahy mezi  nejrůznějším typem subjektů.

- K otázce, odkud se berou investiční příležitosti, se vyjádříme později, až k tomu budou vytvořeny potřebné podmínky výkladem předcházejících témat.

Protože v souladu s velmi obecným ekonomickým principem výnosnost investičních příležitostí klesá a současně předpokládáme racionální chování ekonomického subjektu, bude   příslušný ekonomický subjekt za těchto předpokladů realizovat nejdříve investiční příležitosti s nejvyšší mírou výnosnosti a poté s výnosností stále nižší. V kontinuálním případě to bude znamenat, že křivka mezního výnosu z investičních příležitostí bude klesající a plocha pod ní bude odpovídat velikosti celkového výnosu ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí.

Pro jednoduchost vezmeme za základ případ dvou ekonomických subjektů. Pokud mezi nimi bude existovat úvěrový vztah a pokud výnos z investiční příležitosti jednoho a druhého subjektu z realizace poslední jednotky investičních prostředků, kterou disponuje, bude odlišný, může ten subjekt, který má z poslední jednotky svých investičních příležitostí nižší výnos, poskytnout své  investiční příležitosti k využití investičních příležitostí druhého subjektu (těch, které mají vyšší výnos než jeho), celkový výnos z realizace investičních příležitostí se zvýší a o toto zvýšení se mohou podělit.

Podmínkou paretovského optima (tj. případ, kdy si již žádný ze subjektů nemůže polepšit, aniž by si druhý pohoršil) bude, když se poslední mezní výnos ze spojení realizovaných investičních příležitostí a investičních prostředků bude rovnat. Paretovské optimum má v tomto základním a výchozím případě, který budeme uvažovat, podobu určitého typu rovnováhy.

Abychom danou situaci vyjádřili co nejnázorněji, postavíme horizontální souřadnici jednoho a druhého subjektu popisující množství investičních prostředků "proti sobě", tj. množství investičních prostředků jednoho subjektu bude narůstat zleva doprava a množství investičních prostředků druhého subjektu zprava doleva. Počátek souřadnic druhého subjektu je v místě součtu investičních příležitostí jednoho a druhého subjektu.

To nám umožní interpretovat křivku výnosu z investičních příležitosti jednoho i druhého subjektu jako křivku nabídky vlastních investičních prostředků a současně poptávky po cizích investičních příležitostech až do bodu, kde tato křivka protíná vertikální linii vyznačující množství investičních prostředků, kterými (zprava či zleva) daný subjekt disponuje, a od bodu tohoto průsečíku jako křivku nabídky vlastních investičních příležitostí a poptávky po cizích investičních prostředcích.

Tutéž situaci, kterou v levé část podvojného obrázku vyjadřujeme v mezních veličinách, vyjádřujeme v pravé části v celkových veličinách. Každý z obrázků lépe zvýrazňuje některé důležité prvky modelu. Získáváme tak velmi obecný a konzistentní model, který je teoretickým základem ekonomie produktivní spotřeby:

Poznámka: Tento obrázek uveřejňuji předběžně, aby byl text výšelépe srozumitelný; podrobný výklad jednotlivých částí modelu s opětovným zveřejněním obrázku uveřejním i zítra.

(Pokračování)