Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Precetl jsem si uvod k „Experimentální mikroucebnici nove ekonomie“ a zkusim to rict co nejstrucneji a pritom vecne: na mnoha mistech to pusobi spis jako smes s velkym balastem az struskou (i) veci davno znamych, (ii) veci prebalenych do nove terminologie a (iii) par velkych tvrzeni bez dukazu, ktera uz pak zni vic jako manifest nez jako ucebnice.
Nez se zacne mluvit o „nove ekonomii“, chtelo by to nejdriv udelat zakladni hygienu: co presne je nove, cim se to lisi od existujici literatury a kde je formalizace (definice, model, predikce, empiricka kontrola). Jinak to vzdycky sklouzne do toho, ze se v ramci jedne vety smichaji hrusky s jablky a ctenar ma az ethanolovy pocit, ze se objevil novy kontinent, i kdyz je to spis novy popisek na stare mape.
1) „Venovano pamatce pionyra neoklasiky“: uz tady to lehce ujizdi Hermann Heinrich Gossen (1810–1858) byl urcite dulezity predchudce marginalniho mysleni (uzitek, mezni veliciny atd.). Jenze rikat mu „pionyr neoklasiky“ je historicky zkratka, ktera tradicne u autora stranek z neznalosti mate. Presnejsi je: predchudce marginalismu, ktery pak v marginalni revoluci vykrystalizoval do neoklasiky. Neni to tragedie, ale jako uvodni ton „ucebnice“ to nazna cuje styl: velka (vychodni - bolschoje) slova driv nez (zapadni - pokorna) presnost.
2) „Zmena vyraznejsi nez prumyslova revoluce“: efektivni, ale bez metriky
Prumyslova revoluce neni metafora, to je meritelny zlom: produktivita, urbanizace, energie, stroje, organizace vyroby. Kdyz nekdo rekne, ze dnesni zmena je „jeste vyraznejsi“, tak to musi opřít o nejaky indikator a srovnani. Jinak je to jen dramaturgie - na podestu prof. Iva Budila. A dramaturgie do ucebnice moc nepatri.
3) „Dominantni sektor produktivnich sluzeb“: ano, ale… tohle je ucebnicovy fakt, ne dukaz nove teorie
Ze roste vaha sluzeb, vzdelani, zdravotnictvi, socialni prace a pece, to je realny struktur alni vyvoj, o kterem se pise desitky let (Allan G. B. Fisher, Colin Clark, Jean Fourastie, pak Simon Kuznets a moderni literatura strukturalni transformace). To neni objev. Objev by byl, kdyby tu byla nova teorie, ktera umi NECO, co tyhle pristupy neumely: treba presne vysvetlit mechaniku, dat jasne predpovedi a ukazat, kde se dosavadni modely myli.
A hlavne: rust sluzeb neni automaticky „novy motor rustu“. Cast z toho muze byt mechanika relativnich cen (William J. Baumol a jeho nakladova nemoc): personalne intenzivni sluzby zdrazuji, sektor „bobtna“ v podilech, aniz by to nutne znamenalo produktivitni revoluci. To je presne ten moment, kdy je potreba oddelit popis (sektor roste) od interpretace (sektor je motor neomezeneho rustu).
4) Kde je skutecne jadro (a pritom vubec neni nove): spotreba jako investice, PV budoucich prijmu
Kdyz odhrnu vsechnu mlhu, tak jadro, ktere se tu popisuje, je v zasade standardni: osobni/rodinna spotreba jako investice do schopnosti (vzdelani, zdravi, vycvik, vychova). To je klasicka linie lidskeho kapitalu: Gary Stanley Becker, Yoram Ben-Porath (zivotni cyklus investic do lidskeho kapitalu), Michael Grossman (zdravotni kapital), James J. Heckman a Flavio Cunha (tvorba dovednosti, dynamika ranych investic). Nic z toho neni „mimo starou ekonomii“. Je to v mainstreamu uz dlouho.
A to „maximalizace soucasne hodnoty budoucich prijmu“ je v podstate Irving Fisher a intertemporalni volba (spotreba dnes vs. spotreba zitra). Zase: nic proti, ale neni to revoluce. Je to normalni ekonomie, jen se tomu da nova nalepka.
5) Co je podle me nejvetsi zmatek v konstrukci: dejiny ekonomie jako pohadka o trech patrech
„Klasika → neoklasika → ekonomie produktivni spotreby“ se tu vypravi jako LINEARNI postup, kde dalsi stupen „prekonava“ predchozi. Jenze realne je vyvoj ekonomie mnohem vic spletity: spousta veci se vraci, prepisuje, doplnuje, formalizuje, testuje. Kdyz se z toho udela teleologie („ted prichazi treti etapa dejin“), zacne to znit jako ideologicky ramec, ne jako ucebnice.
6) A uplne na zem: sam autor priznava, ze to jsou hlavne starsi clanky
To je fer priznani. Ale pak je opravdu na miste skromne rict: „davam dohromady synteticky ramec, zjednodusuji a prekladam do ucebnicove formy“. Ne: „prinasim novou ekonomii“ a „zmenu vetsi nez prumyslova revoluce“.
Moje shrnuti (bez zbytecnych urazek): zatim to vypada, ze „ekonomie produktivni spotreby“ je hlavne (A) znamy mainstream (Fisher + lidsky kapital), (B) strukturalni zmena (Fisher/Clark/Fourastie/Kuznets a spol.) premenovana jako „produktivni sluzby“ a (C) par velmi silnych tezi bez opory („neomezeny setrny rust“, „navrat cloveka do ekonomiky“), ktere jsou spis manifestacni.
Pokud to ma byt ucebnice, tak bych cekal min patosu a vic remesla (ne brnenckeho fuseractvi): definice pojmu (co presne je „produktivni spotreba“ a jak ji odlisit od bezne spotreby), formalni model (ne jen pivni metafory), a pak teprve velke zavery. Jinak to zanecha dojem „nova skola“ jen proto, ze se starym vecem da novy "vlastenecky" slovnik - Palackeho "nove dejiny" pro vlastence - ci jine masy.