Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Hnuti ANO politicky odsunulo socialni demokracii i stacilovske komunisty na okraj – a pritom prave tyto skupiny dnes agentu Buresovi nejhlucneji tleskaji. To je paradox, ktery ma hlubsi vyznamovy ramec a odpovida znamemu historickemu vzorci: radikalni vrstvy casto podpori mocenske centrum, ktere je ve vysledku uplne neutralizuje.
Pro historicky nejapne: paralela s britskym 17. stoleti je na miste: levellers a diggers – radikalni rovnostari – nakonec podporili Cromwella, ktery z nich po upevneni moci udelal irelevantni skupinu bez vlivu. Dnesni ceska levice se chova podobne. Misto aby formulovala vlastni program, tleska oligarchickemu centru, ktere ji vysava volice i obsah. Stare „whig“ elity (moderni socdem, cast puvodnich Piratu, liberalni stred) jsou ideove vypradznene a ve sve neschopnosti odsunute – a v jejich prazdne prostoru se radikalni levice obraci k tomu, kdo ji nakonec nevyhnutelne oslabuje.
Je potreba rict nahlas i dalsi vec: ceska levice dlouhodobe prehlizi fakt, ze vetsina verejnych zakazek – v lesnictvi, zdravotnictvi, komunalu, uklidu, provozu budov, cateringu, technickych sluzbach – protika skrze sit tzv. obyvakovych firem a subdodavatelskych retezcu, ktere funguji jako ekonomicke chapadlo Agrofertu. Tleskání Babisovi proto ve skutecnosti jen posiluje rentierskou strukturu, ktera s levicovym programem nema nic spolecneho. Je to ekonomicky neofeudalismus, ne ochrana „obycejnych lidi“.
Politicka realita je tedy mene optimisticka, nez vyzniva z uvedenych bodu. Nejde o narust kvalifikovaneho odporu, ale spise o proces, ve kterem oligarchie absorbuje levici jako dekoraci sve legitimity. Je dobre tento paradox reflektovat – jinak se znovu zopakuje scenar, kdy radikalni skupiny tleskaji sile, ktera je nakonec sama odstrci. Jedem das Seine.