Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Po nastudovani textu v Marathonu bych se vyjadril ke slabinam fenomenu pozicniho investovani a definicni a ideova neukotvenosti ekonomiky produktivnich sluzeb:

Uz behem roku od posledni konference upozornuji na ctyri klicove problematicke oblasti soucasne teorie tzv. pozicniho investovani a ekonomiky produktivnich sluzeb, ktere se objevují v ramci recentnich teoretickych diskusi a nyni ucelene v casopisu Marathon.
-1.Definicni neostrost a absence operacionalizace
Pojem pozicniho investovani je v dosavadni literature pouzivan prevazne metaforicky. Chybi jednoznacne vymezeni jeho hranic vuci standardnim formam strategicke alokace kapitalu, a tim i moznost empirickeho testovani. Podobne zustava neurcity i pojem ekonomiky produktivnich sluzeb, jenz postrada jasna kriterie produktivity a meritelnosti.
-2.Teoreticka neukotvenost konceptu
Odkazy na Nashovu rovnovahu, Paretovo optimum ci Hurwiczovu implementacni teorii jsou prevazne deklarativni. Modely nejsou formalne aplikovany a slouzi spise jako symbolicka legitimace. Vysledkem je ztrata vnitrni konzistence a neslucitelnost s etablovanou mikroekonomickou teorii instituci.
-3.Normativni a ideologicke pretizeni
Analyza pozicniho investovani casto sklouzava k moralizujicim soudum o „degeneraci kapitalismu“ nebo „spolecenske neefektivnosti“, aniz by byla dolozena robustnimi daty ci modely. Tim se ztraci hranice mezi analytickou a hodnotovou rovinou, coz oslabuje presvedcivost celeho ramce.
-4.Absence mikrofundamentu a mechanismickeho vysvetleni
V teorii chybi explicitni prechod od individualniho chovani k agregatnim systemovym vysledkum. Na rozdil od Schotterovy teorie instituci (1981), ktera vysvetluje vznik pravidel jako evolucni rovnovahu v prostredi omezene racionality, soucasna koncepce pozicniho investovani postrada endogenni mechanismus stability a selekce.
Muj zaver:
Cilem prispevku je otevrit diskusi o nutnosti presne definice pojmu, jasneho metodologickeho ukotveni a propojeni s moderni teorii instituci a mechanismu. Jen tak lze tema pozicniho investovani a produktivnich sluzeb uchopit nikoli jako ideologicke heslo, ale jako empiricky a teoreticky testovatelny ramec ekonomicke efektivnosti.
Zaroven je velmi vhodne, ze do diskuze byl prizvan profesor Ivo Budil, jehoz historicky pohled na promeny kapitalismu muze prinest potrebny hegeliansky moment pohybu mysleni – prave ten, ktery autorum soucasneho pojeti casto chybi v jejich meta-uvahach. Budiluv pristup muze pomoci propojit ekonomickou reflexi s dejinnou dialektikou, nikoli jen s normativnimi soudy.