radimvalencik: Komentátorovi úvahy se ubírají správným směrem, ale ne směrem, ve kterém se odvíjí logika původního článku:
1. Nešlo mně o to "křížit Marxe s neoklasikou, poziční investování s teorií nadhodnoty". Kladl jsem si skrommnější cíl - zdokumentovat, že tento fenomén Marx "přehlédl".
2. Fenomén "poziční investování" by určitým způsobem bylo možné vyjádřit k v rámci paradigmatu vycházejícího z "pracovniho pojeti hodnoty, dialektického materialismu, historické genezi kapitalistickych vztahu", otázka je, jak úplně. Tím se nezabývám.
3. Lze jej popsat i v rámci neoklasického diskurzu, ovšem rovněž dost neúplně.
4. Nepřesné je však toto tvrzení autora: "Pozicni investovani, pokud ma byt definovano presne, musi vychazet z marginalisticke ekonomie, z teorie uzitku, z ja doplnuji ze i konceptu informacnich externalit a z formalni teorie her a rovnovah. To znamena, ze prirozene operuje v intelektualnim prostredi Alfreda Marshalla, Vilfreda Pareta, Kenetha Arrowa,Leonida Hurwicze a autoru moderniho mechanism-designu. Stejne tak musi byt konfrontovano s ramcem Andrew Schottera (1981) – The Economic Theory of Social Institutions, ktery predstavuje mikrofundovanou teorii vzniku, stability a evoluce instituci. Pokud ma byt pojem pozicniho investovani vubec pouzitelny, musi byt nejprve vymezen vuci temto existujicim teoretickym strukturam a musi projit testem, zda je v ekonomicke teorii konceptualne a analyticky prijatelny." - Proč? Protože plně postihnout podstatu pozičního investování je pouze v rámci modelu vycházejícího z ekonomie produktivní spotřeby pojaté jako přesah neoklasické ekonomie v hlavním směru vývoje ekonomické teorie. Testem je praktická vypovídací schopnost modelů a nikoli poměřování modelu teorií niží úrovně. Kdo se nevymaní z neoklasického chápání reality, nic nepochopí. Bohužel se z neoklasiky stala mantra, místo toho, aby se rozvíjela směrem překonání svých vlastních fundamentálních tvrzení jako každý slušný teoretický systém.