Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dekuji za reakci. Souhlasim, ze teorie by mely respektovat jednotu sveta a ze vedecke premysleni casto zahrnuje snahu hledat souvislosti mezi ruznymi pristupy. Zaroven si ale myslim, ze sjednocovat lze pouze ty teoreticke systemy, ktere stoji na kompatibilnich metodologickych a ontologickych zakladech. Chyby a omyly lze sjednotit do mnoziny chybnych teorii, ale tato mnozina sama o sobe netvori analytickou jednotu.
Z tohoto duvodu se obavam, ze neni mozne konzistentne propojovat Marxovu teorii nadhodnoty s konceptem pozicniho investovani. Jde o dva zcela odlisne rangy v oblasti teorie:
Marxova teorie nadhodnoty stoji na pracovnim pojeti hodnoty, dialektickem materialismu, historicke genezi kapitalistickych vztahu, nikoli na pozitivni ekonomicke analyze.
Pozicni investovani, pokud ma byt definovano presne, musi vychazet z marginalisticke ekonomie, z teorie uzitku, z ja doplnuji ze i konceptu informacnich externalit a z formalni teorie her a rovnovah. To znamena, ze prirozene operuje v intelektualnim prostredi Alfreda Marshalla, Vilfreda Pareta, Kenetha Arrowa,Leonida Hurwicze a autoru moderniho mechanism-designu. Stejne tak musi byt konfrontovano s ramcem Andrew Schottera (1981) – The Economic Theory of Social Institutions, ktery predstavuje mikrofundovanou teorii vzniku, stability a evoluce instituci. Pokud ma byt pojem pozicniho investovani vubec pouzitelny, musi byt nejprve vymezen vuci temto existujicim teoretickym strukturam a musi projit testem, zda je v ekonomicke teorii konceptualne a analyticky prijatelny.
Jako zastance marginalisticke tradice se ztotoznuji s Marshallovym pojetim hodnoty, rovnovahy a institucionalni dynamiky. Marshall jasne ukazuje, proc pracovni teorie hodnoty neni schopna vysvetlit ceny, rozdeleni ani dynamicke pobidky. Jeho analyza je metodologicky kompatibilni s tim, co je potreba pro analyzu pozicniho investovani.
Naopak si velmi vazim Karla Marxe jako polyglotniho myslitele s hlubokym kulturnim rozhledem. To vsak nic nemeni na tom, ze jeho ekonomicky model nadhodnoty nepatri do aparatu moderni ekonomicke teorie. Nelze jej operacionalizovat v prostredi marginalismu, teorie her ani mechanism-designu. Jde o meta-konstrukce filosoficko-historicke povahy, nikoli o analyzovatelny mikroekonomicky model.
Proto se domnivam, ze spojovani obou pristupu vede spise k teoretickemu zkresleni nez k jejich sjednoceni. Pokud ma byt analyza pozicniho investovani robustni, musi byt vyvozena z marginalistickych zakladu a musi projit konfrontaci s moderni teorii instituci.