Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Chtel bych zminit jako poznamku, ktery prehlizi zakladni edicni skutecnost: Karl Marx plne dokoncil pouze prvni dil Kapitalu, ktery jeste pozdeji revidoval a doplnil v ramci francouzskeho vydani a vzniku vydani druheho, kde existuji v londynskem muzeu prave dodatky a poznamky samotneho Karla Marxe. Druhy a treti dil nejsou Marxova hotova dila – sestavil je az Friedrich Engels na zaklade Marxovych poznamek, skic a casto i casove i konceptualne nesourodych rukopisu. Nelze proto tvrdit, ze treti dil Kapitalu odpovida Marxovu autorskemu zameru; jde o editorskou rekonstrukci.
Existuji take rozsahle pripravne rukopisy, ktere byly pozdeji vydany jako Teorie o nadhodnote (Theorien ueber den Mehrwert). Tento mnohastrankovy material vydali nejprve Engels a pote Karl Kautsky. Nejde o "ctvrty dil Kapitalu" jak mnozi znalci z doby realneho socialismu po prazskych lokalech s oblibou tvrdi, ale o edici Marxovych pracovnich poznamek. Mnohym prave unika, jelikoz je v rukou nikdy nemeli - Karl Kautsky, prazsky rodak, hlavni teoretik socialni demokracie na prelomu 19. a 20. stoleti, byl jednim z nejdulezitejsich editoru Marxovych a Engelsovych rukopisu. Je autorem take knihy "Diktatura proletariatu", ostre kriticke vuci bolsevismu, coz ceskoslovenskym soudruhum nikdy neslo "pod nos".
Doplnuji take, ze Marx psal sve hlavni ekonomicke dilo nemecky, ac vetsinu produktivniho obdobi (1849–1883) stravil v Londyne. Pracoval predevsim v britske Narodni knihovne (Reading Room v British Museum) a ve sve pracovně v Dean Street v Soho.
Narozdíl od mnoha touto reci se holedbajicích tzn. “marxistu” si myslim, to co nejlepe posal revolucni marxista Egon Bondy: «Hoffno jsme z toho Marxe znali, nebyly preklady». Jsem si dila Grundrisse der Kritik der Politischen Oekonomie - nevydano za zivota Karla Marxe, Das Kapital. Kritik der politischen Oekonomie. Erster Band: Der Produktionsprozess des Kapitals = jedine dilo Karla Marxe v ramci „projektu Kapital, Das Kapital. Zweiter Band: Der Zirkulationsprozess des Kapitals, Das Kapital. Dritter Band: Der Gesamtprozess der kapitalistischen Produktion a pak Karlem Kautskym editovane Theorien ueber den Mehrwert ve trech dilech prosel. Karl Marx pouzival myslenkový rámec nemecké klasické filozofie (Hegel, Feuerbach - německé ekonomické tradice) — jazyk jeho myslení byl nemecký. Proto jeho dílu neni ne kazdy proletar z ulice schopen porozumet. Mimo jine Karl Marx byl jeden z nejvetsích polyglotu mezi ekonomy 19. Století, protoze bravurne ovladal vice nez 8 jazyku. Takze aby si dnes dnesni vlatenecti desolati srovnali noty, nez zase budou pet sve narky nad Misverstaendnisem a nacionalizaci mistni levice. Mezijazykovost se stala jeho kazdodenni praxi. Heslo Karla Marxe z Manifestu: "Proletari vsech zemi, spojte se!" neni jazykova fráze, ale logicky vysledek jeho analyzy: kapitalismus je globalni system - trida proletariatu je rovnez globalni - politicka akce musi mit globalni charakter. Ale to vidlakum ze STACILO zatim jeste ani nedoslo, ci je na to zadny ze mistnich "znalcu" ani ze schweikovske pohodlnosti neupozornil.
Karl Marx zije v Londyne od roku 1849, ale nemohl vest zadny osobni dialog s klasickymi ekonomy, protoze klicovi predstavitele klasicke skoly byli uz davno mrtvi. Adam Smith zemrel roku 1790, David Ricardo roku 1823, Thomas Malthus 1834 a James Mill 1836. Marx tak prisel do intelektualniho prostredi, kde klasicka politicka ekonomie uz fyzicky neexistovala.
Z pozdejsich zijuicich ekonomu, jako byl John Stuart Mill nebo Nassau Senior, se s Marxem nikdo nestykal – jednak proto, ze Marx byl radikalni politicky emigrant, jednak proto, ze britska akademicka ekonomie jeho pristup povazovala za ideologicky. Marx navic psal sve hlavni ekonomicke dilo vyhradne nemecky. Anglicky preklad Kapitalu vznikl az po jeho smrti (1887), coz zpusobilo, ze britsti ekonome jeho dilo neznali a ani o nej nejevili zajem. Marx tak zustal v Londyne outsiderem, byt mimoradnee pilne studoval v reading room British Museum.
Alfred Marshall, zakladatel neoklasicke skoly, Marxe znal, ale prijal z nej pouze nekolik socialnich intuici – napr. to, ze vyjednavaci sila mezi kapitalem a praci neni symetricka a ze ekonomicke instituce ovlivnuji rozdeleni prijmu. Jinak vsak Marxe ostre kritizoval. Za prvni: odmital Marxovu pracovni teorii hodnoty jako nelogickou a empiricky neudrzitelnou. Za druhe: nepovazoval teorii nadhodnoty za platny analyticky nastroj a oznacoval Marxe spise za filozofa a sociologa nez za ekonoma. Marshall vytvarel novou marginalistickou ekonomii prave proto, aby se oddelil od starssich teorií vcetne Marxovy dialekticke ekonomie.Vysledkem je, ze Marx a Marshall patri do dvou zcela odlisnych intelektualnich svetu: Marx pracuje s Hegelovou dialektikou, historickou analyzou a kritickou teorií spolecenskych vztahu, zatimco Marshall zaklada moderni ekonomii na marginalni analyza, rovnovaze a empiricke matematizaci. Proto mezi nimi nemohl vzniknout ani dialog, ani kontinuita.Zde vznika zaklatni rozstep v neznalosti del jak marginalistu na techto strankach. Jako zastance Alfreda Marshalla a v jeho Principles of Economics systematicky odmítá všechny základní předpoklady, na nichž stojí Marxova dialekticko-hodnotová ekonomie. Tím pádem jde o faktickou – i když ne jmennou – kritiku Marxova modelu.To je fundamentální rozpor s myslenim Karla Marxe:
Marx = hodnota urcována spolecensky nutnou prací
Marshall = hodnota urcována marginal utility i marginal cost, více faktory, více stran rovnice
Z toho plyne moje kriticka poznamka k pristupu autora:
Redukce Marxovy teorie na ucetni model
Marxova teorie nadhodnoty neni v prvni rade model vypoctu rozdilu mezi dvema velicinami (hodnotou prace a hodnotou pracovni sily).
Je to kritika kapitalistickeho zpusobu produkce a spolecenskych vztahu, ktere tento rozdil umoznuji.
Zjednodusenim na „model privlastnovani nadproduktu“ autor posouva teorii z roviny spolecensko-historicke analyzy do roviny mikroekonomickeho ucetnictvi.
Zamena pojmu „hodnota prace“ za „hodnotu pracovni sily“
Marx zamerne odlisuje hodnotu pracovni sily (tj. mnozstvi prace nutne k reprodukci pracovnika) od hodnoty prace (ktera se jako takova nikdy na trhu neprodava).
Prave tato distinkce tvori jadro jeho kritiky – kapitalista kupuje pracovni silu, nikoli praci samotnou.
Autorova formulace timto smesovanim rusi logickou kostru Marxovy argumentace.
Ztrata historickeho a institucionalniho ramce
Marxovu teorii nelze testovat jako „model s predpoklady“, protoze je genealogickou analyzou historickych forem ekonomickych vztahu, ne prediktivnim modelem.
Pokus prevest ji do formalniho ramce soucasne teorie her ci mechanism designu nutne vede k anachronismu - prave tomu zapouzdreni o kterem se na tomto webu vesele pise.
Nepochopeni vztahu mezi vykoristovanim a investici
V Marxove pojeti kapital neinvestuje z hlediska „efektivni premeny prostredku na vynos“, ale jako proces akumulace hodnoty, ktery znovu produkuje tridni vztahy.
Proto tvrzeni, ze „Marxuv model“ lze vztahnout na teorii pozicniho investovani, postrada teoretickou logiku – jde o dve zcela odlisne urovne abstrakce.