Jurečka zviditelnil podstatu toho, o co jde/3
Nejen Jurečka, ale i další "ekonomičtí odborníci" uvízli svým chápáním reality v zajetí restriktivního přístupu, kritizují "nereálnost" návrhu programového prohlášení Babišovy vlády. Nedokážou si představit (což je ovšem značný odborný handicap) produkční roli penzijního systému. Patrně jde skutečně o absenci představivosti, která vznikla podřizováním jejich myšlení či přesněji zpracování dat restriktivnímu přístupu. Tak například:
- Nedovedou si představit, že zvýšením motivační role penzijního systému (i tak prostým, i když nedokonalým, opatřením, jaké je uvedeno ve vládním prohlášení, že za každý odpracovaný rok se zvýší doživotní renta o valorizovaných 1,5 %) se výrazně zlepší poměr mezi těmi, kteří nepracují z důvodu stárnutí, a produktivně činnými (možná dokonce více, než vynuceným administrativním oddálením odchodu do penze).
- Nechápou jednu ze základních pouček, totiž to, že motivované prodloužení doby produktivního uplatnění má výrazný multiplikační efekt a více než 26 % navýšených příjmů podložených reálnými výkony osob produktivně činných ve vyšším věku je příjmem státního rozpočtu.
- Přehlížejí možnost podpořit vzdělávacím systémem, zdravotní a lázeňskou péčí, firemní kulturou, vhodnými projekty postupného rozvolňování pracovní aktivity a zejména podporou role tvůrčích komplementárních týmů trvalé zvyšování jak doby prodloužení produktivního uplatnění, tak i intenzitu jeho ekonomických přínosů.
- Mimo dosah jejich chápání je to, že vhodná koncepce umožní v oblasti uchování i dalšího rozvíjení schopností osob ve vyšším věku odstartovat kaskádové generování investičních příležitostí se stále větší mírou výnosnosti jako jednoho z nejvýznamnějších zdrojů ekonomického růstu.
- A už vůbec je mimo dosah myšlení podřízeného restriktivnímu přístupu pochopení toho, že se v této oblasti otevírá jedna z nejvýznamnějších příležitostí změnit kvalitu ekonomického růstu, který se stává neomezeně udržitelným a současný dynamičtějším než setrvačný pseudorůst, před jehož fatálními bariérami jej tito pseudoodborníci chtějí zachránit restrikcemi.
Někteří ekonomové jsou obezřetnější:
"Do penze by se ve věku 65 let a vyšším mělo podle úpravy prosazené končící vládou odcházet až ve druhé polovině 30. let, tedy řadu let po skončení funkčního období vlády vznikající," řekl například Lukáš Kovanda z Trinity Bank.
"Je to ten největší ‚zásek‘ do rozpočtu, co v programovém prohlášení je. Ale neprojeví se samozřejmě několik let, určitě ne u následující vlády," souhlasí Vít Hradil ze společnosti Investika... "V padesátých letech to může znamenat 150 miliard až 200 miliard v dnešních cenách ročně".
Tj. první důsledky odchodu Husákových dětí do penze se projeví až za 10 let a problém se vyhrotí ještě o dalších 15 let později. Dlužno si připomenout, že tyto "děti" měly poctivé vzdělání, které jim umožnilo nejen dobrý profesní start, ale také výdrž a schopnost učit se nové. Pokud Babišova vláda využije alespoň část možností prodloužení doby motivovaného prodloužení doby produktivního uplatnění dle individuálních možností, s velkou rezervou vytvoří předpoklady pro to, abychom nejen prošli kritickým obdobím, ale abychom položili základ trvalé udržitelnosti nejen penzijního systému, ale i ekonomického růstu.
K tomu ještě připomínám nejkomplexnější analýzu problematiky udržitelnosti penzijního systému v kritickém období let 2035-2050, která je z konce roku 2022, ale stále platí:
https://www.kudyzkrize.cz/nezarazene/clanky/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/
(Jurečka a spol. nikdy nepřipustili, aby byla brána v potaz.)
Jaký lze očekávat vývoj diskusí? Nepochybně se ve snaze zpochybnit kompetenci vznikající Babišovy vlády objeví smečka tupých "restriktorů" (omezovačů), kteří se zaměří právě na problematiku obnovy funkčnosti penzijního systému. Pokud budou vytvořeny alespoň trochu férové podmínky, odjedou z korektní a kvalifikované rozpravy s velkou ostudou. Především se však otevře Overtonovo okno, které umožní, abychom prošli současným obdobím s co nejmenšími ztrátami.
Je to současně příležitost, obnovit autoritu vědy zaměřené na reflexi stavu a dalšího vývoje společnosti v lokálních podmínkách a globálním kontextu. Tento týden budu vystupovat na několika významných fórech s myšlenkami, které jsem publikoval v předcházejících částech tohoto seriálu (Dobrá teorie dneška: Prosadí se?). V dílech 43-49 jsem zformuloval několik návrhů, jak dosáhnout nápravy v oblasti v této oblasti cituji):
Nabízejí se například tyto kroky:
- Definovat podmínky pro konference se statutem reprezentativního vědeckého fóra a vrátit jejich výstupů statut uznávaných výsledků.
- Zaměřit hodnocení výstupů na oblast, ve které se střetají různé názorové proudy, vytvořit podmínky pro jejich odborné soupeření, podporovat týmovou práci a vyústění výstupů do oblasti řešení reálných problémů.
- Odvodit od programového prohlášení vlády priority výzkumu v oblasti věd zabývajících se reflexí společnosti a posuzovat výstupy vědy tímto prizmatem s důrazem na komplexnost a praktickou využitelnost (ve smyslu dotažení do realizovatelných, vzájemně provázaných doporučení).
K tomu:
K návrhu konkrétních kroků nápravy by bylo vhodné co nejdříve (nejlépe ve spojení s nástupem nové vlády) organizovat odbornou akce typu vědeckého setkání či vědecké konference za co nejvíce reprezentativní účasti.
Záleží i na tom, jak by takovou akci podpořila svým zájem veřejnost, což by vedlo např. k tomu, že by se významná část odborné veřejnosti či akademické půdy nechtěla dostat do stavu "dobrovolného vyloučení" ze žádoucích a neodkladných aktivit směřujících k nápravě stavu v oblasti vědy.
Celé zde: https://radimvalencik.pise.cz/12580-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-49.html