Ohlasy na 90. setkání – téma: Volit či nevolit?

Ohlasy na 90. setkání – téma: Volit či nevolit?

Po 90. online setkání jsem dostal rekordní počet ohlasů. Kratších i delších. Některé jsou velmi  aktuální a bezprostředně se vztahují k volbám, resp. otázce: Volit či nevolit?

Můj osobní názor vyplývá z lidového: "Když nejde o život, jde o houbelec." – Jenže tentokráte jde o život! Kdo to nevidí, tak je buď slepý, nebo... vlastně nevím, "nebo co". Umí vůbec myslet, kdo nedokáže pochopit, že tyto volby jsou vzpourou proti těm, kteří chtějí naše nepřežití? Tady má Klaus pravdu, když vyzval ke vzpouře: "Nevoláme po revoluci (s velkým R), mluvíme alespoň o vzpouře, o vyjádření vážného nesouhlasu... Je zřejmé, že má tento establishment u moci udržet válečná hysterie, zbrojení a eskalace mezinárodního napětí." Celé zde: https://radimvalencik.pise.cz/12476-volby-25-a-klausova-vize.html Proto  chápu ty, které výzva k ignorování voleb rozhořčila.

Dnes uveřejňuji obsáhlou reakci Jany Simonové, zítra dám prostor všem, kteří se vyjádřili přímo k tématu voleb, pak dalším ohlasům na online setkání (zejména k tématu, jak chápat metodologii).

Udělejme si volby jednoduché a zároveň občansky zodpovědné

Jana Simonová

Máme několik týdnů předvolební kampaně za sebou, mnohé jsme se dozvěděli, ale ne vždy to, co by nám pomohlo se rozhodnout. Pro někoho kampaň přinesla moc často protichůdných údajů a chaotických informací, které komplikovaly porovnávat základní parametry různých stran a hnutí. Pro jiného voliče to bylo málo konkrétních informací, více prázdných hesel a osočování, přespříliš neopodstatněného napadání a neférovosti. Není divu, že někteří voliči z předvolebních týdnů vyjdou stále nepřesvědčeni, koho volit. Mnozí se nakonec bohužel rozhodnou, že k volbám raději nepůjdou, a své rozhodnutí často doplní argumentem, že volit vlastně nemá cenu, protože výsledek voleb stejně nic nezmění.

Volit či nevolit?

Volby jsou příležitost pro voliče vyjádřit své stanovisko k nejdůležitějším problémům Česka v současném světě prostřednictvím podpory volebních programů stran a hnutí. Výsledky voleb nejen vedou k přerozdělení moci a křesel v parlamentu ČR, jsou zásadním signálem o změně podpory občanů dosavadní politice a o požadovaných změnách, a klíčovým signálem pro svět, vypovídajícím o našem stanovisku ke geopolitické krizi, k dosavadnímu směřování EU a NATO, a k možnostem posilovat spolupráci ve střední a východní Evropě.

Vysoká neúčast ve volbách odhaluje skutečnost, že nabídka politiků se nepotkává s očekáváními a požadavky značné části voličů. Strany zřejmě svými programy nebo sliby nereagují správně na aktuální problémy, které vidí voliči.

Dalším důvodem k neúčasti ve volbách může být opakované zklamání z nenaplnění minulých volebních programů a slibů politických stran, což vede k postupné ztrátě důvěry ve volební systém nebo poctivost úmyslů a činů politických elit.

Pokud k rozhodnutí nejít volit dojde, po 35 letech demokratického volebního systému, více než čtvrtina voličů, tak je to moc špatně. Tito "nevoliči" buď nemají svůj vlastní názor nebo se s ním nechtějí podělit. Utajují své vlastní hodnocení toho, zda souhlasí se současným směřováním, anebo zda mají výhrady, jak před ostatními občany a domácími politiky, tak i před zahraničním. Tím se dobrovolně vylučují z procesu hledání společenského konsensu, jak dál.

Navíc těmto dobrovolným nevoličům zřejmě nezáleží na budoucnosti země, resp. nejsou ochotni pro ni udělat ani minimum občanské povinnosti, tj. rozpoznat nejsmysluplnější program a podpořit ho svým hlasem. Raději se staví do pozice bezradného a "bezmocného" pozorovatele či povzneseného kritika, který se však dobrovolně zříká své občanské odpovědnosti.

Kromě toho, významná neúčast ve volbách posílá signál, že v Česku stále není rozvinutý demokratický systém, že velká část voličů volební právo neumí nebo nechce využívat, a proto je možné Česko dále zneužívat a využívat pro zájmy zkušenějších zemí.  Pro mocné vyspělého světa to bude potvrzení, že jsme stále "snadná kořist", neumíme se bránit, podstatná část Čechů si ani neuvědomuje, že je třeba své zájmy bránit. Nezájem o volby svědčí i o tom, že voličům ani nevadí, česká vláda pracuje spíše pro zájmy jiných zemí než ve pro prospěch české společnosti.

I když předvolební kampaň 2025 mohla vytvořit více příležitostí k výměně názorů a lepšímu pochopení mezi voliči a kandidáty, dostupné informace a znalost dosavadních výkonů politických stran nám umožnuje relativně dobře informovanou volbu. Zklamání z výkonů vládni koalice není dostatečným důvodem k resignování na účast ve volbách.

Naše nespokojenost se současnou situací doma i ve světě nám nesmí vzít naději na to, že ta příští česká vláda bude fungovat lépe. I když jen jednou za 4 roky, volby jsou jediných nástrojem, jak usměrňovat vládu. Nesmíme se vzdát bez boje. Každý hlas se počítá. Musíme jít volit.

Koho volit?

Která strana, hnutí či politické uskupení nám napomůže dosáhnout našich společných a individuálních cílů?

Jaké národní zájmy mohou být v příštích letech nejvíce ohroženy, a která strana je nejlépe ochrání?

Informační a desinformační chaos, soustředění se na detaily, a nikoliv na dlouhodobou perspektivu ztěžují racionální rozhodování voličů. Volební kampaň a debaty, s ní souvisejí, by nám měly napomoci vybrat takový politický program, který nám vytvoří co nejpříznivější podmínky pro dosažení našich cílů a ochranu společných národních zájmů.

Pokusme se situaci zpřehlednit a vyberme si jen 3 základní zájmy Česka. Řekněme, že prioritním zájmem většiny občanů České republiky v příštích 4 letech jsou posílení svobody slova a projevu, mír ve středoevropském prostoru v rámci nového bezpečnostního rámce Evropy, prosperita.

A volme ty strany a hnutí, které nás mohou k těmto cílům nejvíce přiblížit.

Pro posílení svobody slova je třeba změnit zákony tak, aby zakázaly cenzuru, podporovaly svobodu obecně, rovnou soutěž v politice i v ekonomice, informovanost,  a omezovaly kriminalitu,  a  úniky veřejných financí atd atd.  Jako první krok musíme NEVOLIT ty strany a hnutí, které naši svobodu limitovaly, které nechtějí informovaný, vzdělaný a sebevědomý národ, který by rozuměl tomu, co je pro něj přínosné a volil podle toho. Ty politické subjekty, které omezují svobodu slova, zavádí ideologickou cenzuru, trestají i odbornou diskuzi a snižují náročnost a úroveň vzdělání, omezují transparentnost státní správy a veřejných financí apod., nepoškozují jen současnou prosperitu, ale především ničí konkurenceschopnost budoucích generací.

Nevolit strany, které nás poškozují, nestačí. Je třeba VOLIT takové strany, které jsou na straně svobodné výměny názorů, otevřené veřejné diskuze, větší podpory náročného vzdělávání pro technologie budoucnosti a možnosti rozhodování občanské veřejnosti o zásadních strategických otázkách vývoje Česka.

Jednou z vymožeností dnešní doby je volební právo každého občana, bez ohledu na vzdělání a majetek. Pravdou je, že vyšší vzdělání, všeobecný přehled a mravnost jsou nadějí pro plodnější diskuzi a lepší rozhodování. Proto podpora náročného vzdělávání, bez ideologické manipulace, je rozhodující nejen pro budoucí volby, ale zároveň i pro pěstování společenského konsenzu o našich národních zájmech. Cílevědomé budování vzdělanostního, výzkumného a inovačního potenciálu Česka je cesta k budoucí prosperitě. Bez masové podpory ve volbách se to ale nestane. Vládní koalice prokázala, že školství, podpora vzdělanosti národa a svobody slova a projevu nejsou její parketa, tak je třeba volit strany a uskupení, které dávají těmto otázkám prioritu a poskytují v tomto směru velkou naději na posun správným směrem. A máme takové strany jak v parlamentní, tak i mimoparlamentní opozici....

Volby jsou klíčové nejen pro naši prosperitu, ale i pro naší existenci a budoucí kvalitu života. Na počátku 21. století mají pořád Evropané právo se vyjádřit k tomu, zda chtějí žít v míru, rozvíjet obchodní spolupráci a přátelské vztahy anebo žít ve strachu, podporovat válku, nepřátelství a útočné vyzbrojování. Volby jsou tím okamžikem.

Kdo je pro mír, nekupuje útočné zbraně a nepřipravuje konflikt s jadernou mocností, ale pěstuje férové hospodářské vztahy, dlouhodobě stabilizující spolupráci a aktivní strategicky cílenou diplomacii. Enormně velké diplomatické úsilí je třeba vyvíjet v oblasti vyjednávání nové bezpečnostní architektury Evropy, která by nepodléhala emocím a fobiím, ale byla vedena snahou o vytvoření spolehlivých a kontrolovaných záruk trvalého míru v Evropě. Prioritou Česka by měla být snaha o revitalizaci a rozšíření spolupráce V4 jako základu  politické emancipace a rostoucí hospodářské spolupráce v prostoru střední a východní Evropy.

Není těžké se v dnešní situaci rozhodnout, koho volit. At už se volič rozhodne s vizí dlouhodobé prosperity Česka, pro kterou budou rozhodující  inovativní schopnosti populace, nebo s vědomím nutnosti nevojenského řešení současné geopolitické krize, tak musí volit některé z opozičních stran a uskupení. 

Nejít k volbám se někdy prezentuje jako kompromis z bezradnosti,  ale to je dnes výmluva. Po 35 letech demokracie, 25 letech členství v NATO, více než 20 letech členství v EU a téměř 12 letech ozbrojených konfliktů a válčení na Ukrajině, současné vládnoucí strany dostatečně obnažily svou nekompetentnost v zahraniční politice a nedostatek strategického řízení země. Češi nejsou národem, který chce bohatnout z válečných kořistí. A také nechce chudnout díky špatným a krátkozrakým rozhodnutím svých evropských sousedů.

Nejít k volbám dnes je zrada na naší budoucnosti. Bud chceme, aby pokračovalo to, co jsme zažívali v posledních 4 letech, anebo se proti tomu musíme zřetelně postavit. Máme plné právo zvolit naději, vizi míru a prosperity, založené na strategii efektivní diplomacie zabezpečující otevřené dveře pro obchodní a investiční spolupráci v různých částech světa, bez nutnosti politického nátlaku, válečných hrozeb a angažování se v cizích konfliktech.

(Pokračování zítra reakcemi)