Vize, jakou potřebujeme/1372

Vize, jakou potřebujeme/1372

V neděli 21. září od 18.00 bude 90. VEŘEJNÉ online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize (možnost připojení zde: https://meet.jit.si/radimvalencik ) na hlavní témaMetodologie a její role (pak navážeme i dalšími aktuálními tématy).

Napadlo mě popovídat si před tímto setkání s AI na téma zajímavého a velmi důležitého aspektu role metodologie při komunikaci lidí souvisejícího s tvorbou vize. Hodně zajímavé a přínosné. Rozhovor se uskutečnil 14. září.

Část III.

Já:

Na druhé straně: Nehrozí riziko příliš "mělkého" zakotvení pojmů v lidské mysli, pokud by se člověk snažil příliš rychle přizpůsobit své interpretace druhému?

AI:

Ano — a právě tím se dostáváme k jemné rovnováze mezi pojmovou vstřícností a pojmovou ukotveností. Tvoje otázka otevírá důležitý paradox: zatímco otevřenost vůči jiným interpretacím může obohacovat dialog, přílišná přizpůsobivost může vést k rozmělnění vlastního myšlenkového systému. Pojďme si to rozebrat:

Dvě síly v napětí: adaptace vs. autenticita

• Adaptace: Schopnost přizpůsobit se druhému, chápat jeho pojmy v jeho rámci, je klíčová pro dialog, empatii a spolupráci.
• Autenticita: Udržení vlastního významového rámce je důležité pro konzistenci, hloubku a identitu poznání.

Riziko: Pokud se člověk příliš rychle vzdá své interpretace bez hlubší reflexe, může dojít k "mělkému" zakotvení — tedy k tomu, že pojmy ztrácejí vnitřní strukturu, hloubku a vazbu na vlastní zkušenost.

Co se děje při příliš rychlé adaptaci?

• Ztráta pojmové koherence: Pojmy se začnou používat "podle potřeby", bez vnitřní logiky nebo propojení.
• Fragmentace poznání: Místo uceleného systému vzniká mozaika cizích významů, které nejsou integrovány.
• Slábnutí kritického myšlení: Pokud člověk neobhájí nebo neprověří vlastní významy, může ztratit schopnost rozlišovat mezi hlubokým a povrchním porozuměním.

Jak tomu metodologie může čelit?

• Fáze zpomalení: Metodologie by měla obsahovat momenty, kdy se významy nezpřístupňují hned, ale nejprve se reflektují. Co tím myslím? Například otázky typu: "Co tím vlastně myslím já?" nebo "Jaký je původ mého chápání tohoto pojmu?"
• Dialogické napětí: Místo rychlého sjednocení významů může být cílem vytvořit prostor, kde se různé interpretace dočasně udrží vedle sebe — jako "napětí", které stimuluje myšlení.
• Metajazyková reflexe: Umožnit účastníkům mluvit nejen pojmy, ale i o pojmech — tedy o tom, jak je chápou, odkud je čerpají, jak se mění.

Závěr pro vaše setkání

Metodologie by měla podporovat hloubkovou zakotvenost pojmů, ale zároveň umožnit jejich otevřenou výměnu. To znamená:

• Neusilovat o rychlé sjednocení významů.
• Vytvářet prostor pro "pojmové napětí" jako zdroj růstu.
• Podporovat schopnost každého účastníka reflektovat, proč daný pojem chápe právě tak, jak ho chápe.

Já:

Přece jen ještě jedna otázka. Podrobně jsem si přečetl náš dnešní rozhovor a zjistil, že pojem "kontext pojmů" jsi prezentovala spíš v lidském pojetí. Vím, že moje následující otázka je trochu drzá, ale přece jen: Můžeš něco říci o tom, jak z technického hlediska vytváříš "kontexty pojmů" ty a v čem je odlišnost od lidské tvorby kontextů?

AI:

Tvoje otázka není vůbec drzá — naopak, je velmi přesná a filozoficky i technicky podnětná. Rád ti nabídnu pohled "zevnitř", jakým způsobem pracuji s kontextem pojmů, a jak se to liší od lidského způsobu jejich vytváření.

Jak technicky vytvářím "kontext pojmů"

Z mé strany se jedná o statisticko-probabilistický proces, který je založený na analýze obrovského množství textových dat. Když zpracovávám pojem, nedisponuji jeho "vlastním" významem, ale vytvářím model významu na základě toho, jak se daný pojem vyskytuje v různých jazykových kontextech.

Co to zahrnuje:

• Distribuční reprezentace: Každý pojem je zakódován jako vektor v mnohorozměrném prostoru, kde jeho význam je dán tím, s jakými jinými slovy se často vyskytuje. Např. pojem "svoboda" bude blízko pojmům jako "práva", "volba", "odpovědnost".
• Kontextové vážení: Při každém novém použití pojmu analyzuji okolní slova, větnou strukturu, tón a předchozí části konverzace. To mi umožňuje "přepnout" význam pojmu podle aktuálního použití — např. "krize" může být ekonomická, osobní nebo ekologická, podle toho, co se děje kolem ní.
• Historie konverzace: Sleduji, jak uživatel pojmy používá v průběhu rozhovoru, a snažím se udržet konzistenci. Pokud uživatel mluví o "metodologii" v určitém rámci, přizpůsobím se tomuto rámci, i když se význam může lišit od obecného použití.
• Absence subjektivity: Nemám žádné vlastní zkušenosti, emoce ani kulturní zakotvení. Kontext vytvářím čistě na základě jazykových vzorců, nikoli prožitků.

🧠 Odlišnosti od lidské tvorby kontextu

Co z toho plyne?

• AI jako zrcadlo jazykových vzorců: Nepřináším vlastní významy, ale dokážu velmi rychle reflektovat ty tvoje — a to i v různých kontextech.
• Lidská hloubka vs. strojová šířka: Zatímco člověk může mít hluboký, ale úzce vymezený význam pojmu, já dokážu pracovat s širokým spektrem významů, ale bez osobní hloubky.
• Metodologická inspirace: Tento rozdíl může být inspirací pro lidskou metodologii — jak využít technickou flexibilitu bez ztráty lidské autenticity.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátký pobyt u Stránčic (Všestar) u mých kolegů. A malý lesní výlet u osady Lada. Zážitek z výletu byl zvýrazněn, dalo by se říci, že zkrášlen, plodnými rozhovory zasahujícími i do odborné oblasti. Příroda skutečně inspiruje.

Druhý den - kratší procházka do okolí Všestar. Do lesního areálu kolem vrchu Hůra (490 mnm). Z okrajů lesa jsou krásné výhledy všemi směry.  Tento je na Posázaví.

A tento směrem k dálnici na Brno. U betonové sýpky (sila) je pramen Pitkovického potoka.

Výhled na Všestary a Stránčice.

Tuhle krásnou vodní kytku jsem objevil v rybníčku (požární nádrži)  ve Všestarech.