Jak dojde ke změně k lepšímu/8

Jak dojde ke změně k lepšímu/8

Zpracováno pro pěstování vize, vzhledem k aktuálnosti uveřejňuji též v předstihu.

Dopsal jsem ve spolupráci s kolegy důležitý teoretický článek. Možná vůbec nejdůležitější za několik let. Je určen pro impaktovaný časopis v angličtině. Uveřejňuji jeho pracovní verzi. Text článku od popularizačních a vysvětlujících částí odlišuji barevně.

Vyústění: Na společenskou realitu na jakékoli úrovni můžeme nahlížet prizmatem střetu ekonomických systémů, v nichž se vyplatí spolupracovat, a systémů, které jsou kontaminovány pozičním investováním a které považují dynamicky expandující systémy, v nichž spolupráce umožňuje dosáhnut vyšší efektivnosti, za "nepřítele, který je ohrožuje". Příspěvek popisuje:

- Podmínky, v nichž se systémy založené na kooperaci mohou zrodit.

- Jak podpořit jejich vznik a rozvoj.

- Co je nutné pro to, aby nepodlehly ve střetu s ekonomickými subjekty kontaminovaným pozičním investováním.

Závěry v uvedené oblasti jsou netriviální a obecné. Kolik lidí si dnes uvědomuje například to, že jakoukoli změnu k lepšímu, pokud má být trvalá, lze prosadit jen a jen tehdy, když je nesena ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí spolupracovat? A když se o takové subjekty neopře, nic se nepodaří.

Najdeme například alespoň dílčí prvky či zárodky tohoto pohledu v programech politických subjektů jdoucích do voleb? Nebo se v jejich programech jedná jen o nevážně myšlené sliby, s jejichž dodržením se nepočítá? A podobných příkladů nepochopení toho, o co jde lze uvést spoustu.

Zde je pracovní verze příslušného článku v češtině:

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část VI.

Cesta k vyšší efektivnosti ekonomického systému

a) Jak to vidí stávající teorie designu a implementace mechanismů

Teorii mechanismů, jejíž základy položil L. Hurwicz (Benerjee 2022), se podařilo formulovat řadu významných doporučení, v nichž využil poznatky teorie her. Ve své přednášce při příležitosti udělení Nobelovy ceny v roce 2007 s názvem "But Who Will Guard the Guardians?" (Kdo bude hlídat strážce?) shrnul podstatnou část svého celoživotního díla a upozornil na nejdůležitější neřešené problémy v oblasti teorie designu a implementace mechanismů.

Zdůrazňoval význam problematiky "vyšší autority", která by uhlídala dodržování pravidel jako jeden z elementárních předpokladů fungování mechanismů, které mají  zabezpečit efektivnost systému.

L. Hurwicz upozorňuje na to, jak je implicitně obsaženo již v samotném názvu jeho přednášky, že hledat řešení problému dodržování pravidel strážců prostřednictvím strážců vyššího řádu není dostatečným řešením. Návazně vyslovuje hypotézu, že řešením by mohlo být vytvoření takových podmínek, v nichž by se nikomu (nebo alespoň dostatečné většině hráčů) nevyplatilo porušovat pravidla. Tj. v takových hrách by Nashova rovnováha spočívala v dodržování pravidel a byla by samovynucující se. Tak tomu ovšem často nebývá. L. Hruwicz proto rozlišuje "legální hry" (v nichž se dodržují pravidla) a "skutečné hry" (v nichž hráči mohou pravidla porušovat), do nichž jsou legální hry zasazeny. Následně zavádí pojem "úspěšného prosazování (successful enforcement)" (Benerjee 2022). Pravidla legální hry jsou podle něj úspěšně prosazována, když výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance vyžaduje pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá je proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu. Mj. podobně je definována i "evolučně stabilní strategie" v případě lidských pospolitostí. Žádná se "úspěšně neprosazuje" na věky věků, protože vždy může dojít ke změně podmínek, v nichž se "legální hra" odehrává.

Jako jednu z možností úspěšného prosazení hry se samovynucujícími se Nashovými rovnováhami vidí v tom, že někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklonu jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Z toho vyplývají určitá praktická doporučení, ale v současné době bychom se s tímto "řešením" patrně nespokojili.

R. Myerson (Benerjee 2022), který je žákem L. Hurwicze a dostal Nobelovu společně s ním, se pokusil konkretizovat představu o "strážcích, kteří uhlídají strážce". Hovoří o nich jako o "malé skupině speciálně určených osob (tzv. úředníků prosazujících právo), jejichž strategie omezující množiny stanoví, že potrestají každého, kdo se odchýlí od ústavních omezení". Aniž by konkretizoval, kdo tuto malou skupinu osob "určí", navrhuje, aby se zneužití moci zabránilo tím, že každý úředník z této skupiny musí očekávat, že se mu bude dařit lépe, když bude pravidla správně prosazovat, tj. když bude moci očekávat dostatečně velkou odměnu za správné chování: "Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia" (Benerjee 2022).

V podmínkách, kdy je globální společnost významně kontaminována pozičním investováním, a to i na (či zejména) vyšších úrovních, lze patrně takovéto řešení považovat za ne zcela reálné. Nebude patrně příliš velkým zjednodušením, když řekneme, že pro jakoukoli úroveň "strážců hlídajících strážce" platí, že se v ní mohou najít osoby, které zvýšení odměny nejenže neodradí od zneužití svého postavení, ale naopak, bude pro ně vítaným "dodatečným příspěvkem" k tomu, aby mohli zneužívat své pravomoci jako "hlavní zdroj výdělků". Dlužno dodat, že v době, kdy R. Myerson dával svá doporučení, jednak ještě nebyla teorie pozičního investování k dispozici a jednak globální společnost a její lokální průměty nedorostly stávající "dokonalosti".

Teorii designu a implementace mechanismů, jednu z nejkomplexnějších a reálné praxi nejbližších oblastí teorie her, jsme uvedli ve výše uvedených kontextech nikoli jen proto, abychom zdůraznili význam teorie her. To nejcennější, s čím přichází, je upozornění na to, že na cestě k efektivně fungujícím mechanismům přibližujících ekonomický systém (námi nahlížen prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí) může být využito vytvoření podmínek pro to, aby došlo k samovynutitelnosti Nashových rovnováh založených na spolupráci, důvěře a dodržování pravidel, a to i v podmínkách, kdy v systému a jeho okolí, přičemž na různých úrovních, významně působí fenomén pozičního investování.

Zdroje:

1.               Benerjee, S (ed) 2022, The Collected Papers of Leonid Hurwicz, v. 1. New York.

(Pokračování)