Jak dojde ke změně k lepšímu/6

Jak dojde ke změně k lepšímu/6

Zpracováno pro pěstování vize, vzhledem k aktuálnosti uveřejňuji též v předstihu.

Dopsal jsem ve spolupráci s kolegy důležitý teoretický článek. Možná vůbec nejdůležitější za několik let. Je určen pro impaktovaný časopis v angličtině. Uveřejňuji jeho pracovní verzi. Text článku od popularizačních a vysvětlujících částí odlišuji barevně.

Vyústění: Na společenskou realitu na jakékoli úrovni můžeme nahlížet prizmatem střetu ekonomických systémů, v nichž se vyplatí spolupracovat, a systémů, které jsou kontaminovány pozičním investováním a které považují dynamicky expandující systémy, v nichž spolupráce umožňuje dosáhnut vyšší efektivnosti, za "nepřítele, který je ohrožuje". Příspěvek popisuje:

- Podmínky, v nichž se systémy založené na kooperaci mohou zrodit.

- Jak podpořit jejich vznik a rozvoj.

- Co je nutné pro to, aby nepodlehly ve střetu s ekonomickými subjekty kontaminovaným pozičním investováním.

Závěry v uvedené oblasti jsou netriviální a obecné. Kolik lidí si dnes uvědomuje například to, že jakoukoli změnu k lepšímu, pokud má být trvalá, lze prosadit jen a jen tehdy, když je nesena ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí spolupracovat? A když se o takové subjekty neopře, nic se nepodaří.

Najdeme například alespoň dílčí prvky či zárodky tohoto pohledu v programech politických subjektů jdoucích do voleb? Nebo se v jejich programech jedná jen o nevážně myšlené sliby, s jejichž dodržením se nepočítá? A podobných příkladů nepochopení toho, o co jde lze uvést spoustu.

Zde je pracovní verze příslušného článku v češtině:

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část V.

Explicitní vyjádření některých teoretických východisek obsažených v modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

a) Několik úvodních poznámek k této kapitole

Všimněmě si, že dvousložkový model založený na propojení Edgeworthova krabicového grafu a Nashova (S, d) vyjednávacího problému vzniká redukcí modelu založeného na nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí. Konkrétně zanedbáním příjmových efektů spotřeby (tj. toho, že spotřeba podobně jako investice má vliv na budoucí příjem) a možnosti vzniku úvěrového vztahu, který umožňuje zvýšení efektivnosti systému tím, že výnosnější investiční příležitosti jednoho subjektu jsou realizovány prostřednictvím využití investičních prostředků druhého subjektu. Z tohoto hlediska je spodní podvojný graf doložitelným rozšířením a zobecněním horního podvojného grafu. Toto tvrzení je nutné doložit aplikacemi teoretických východisek, které jsou implicitně v modelu vyjádřeném graficky ve spodní části obrázku 1. Pro potřeby např. testování hypotéz odvozených od tohoto modelu jej lze vyjádřit i analyticky (např. Černík, Valenčík 2021)

Protože se budeme pohybovat převážně na půdě teorie her, budeme pro subjekty v dalším textu používat pojmenování "hráči".

Oproti dříve publikovaným výstupům jsou v této části dosud neprezentované teoretické posuny:

- Zdůvodnění toho, proč na rozdíl o výplat v podobě užitku hráčů (což vychází z neoklasického základu) se při výplatách v podobě finančních částech objevuje požadavek neutrality pozičního investování.

- Definování paretovského optima pro oblast nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, přitom tak, aby z problematiky dosahování tohoto optima vyplynula existence fenoménu pozičního investování.

- Otevření problematiky generování investičních příležitostí, která umožňuje ukázat velmi výraznou odlišnost mezi efektivností ekonomických systémů v nichž působí poziční investování a v nichž poziční investování nepůsobí, návazně pak přesně identifikovat, ve kterých oblastech a jak vzniká ztráta efektivnosti.

Spojení všech těchto tří posunů umožňuje přesněji popsat kontexty pozičního investování a následně (v další kapitole) ukázat význam rozlišení ekonomických systémů, v nichž se vyplatí spolupracovat, a ekonomických systémů, v nichž se nevyplatí spolupracovat, identifikovat to, čím je tato odlišnost dána a jak se projevuje, návazně (a především) ukázat význam zkoumání vztahů mezi těmito systémy.

b) Problém rozdělení výnosů z možnosti jednoho z hráčů poskytnout vlastní investiční prostředky k využití výnosnějších investičních příležitostí druhého hráče

V grafickém vyjádření modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí se jedná o otázku, který z bodů na tučně zvýrazněné úsečce AB ohraničení z obou stran šipkami je řešením příslušného vyjednávacího problému. V obecném případě, když uvážíme různě silnou vyjednávací pozici hráčů, to nemusí být bod dotyku šedé plochy s touto úsečkou (Černík, Valenčík 2016). Připomeňme, že všechny body této úsečky splňují předpoklad paretooptimality (oba hráči si v každém bodě polepší oproti výchozí situaci, tj. mají vyšší příjem, kromě krajních bodů, kde si příslušný hráč nepohorší). Stojíme před výběrem výběru "nejvhodnějšího" rozdělení podobně jako v případně Nashova vyjednávacího problému. Jak přistoupit k jeho řešení? Podívejme se na jeden z významných aspektů tohoto problému, který v případě původního Nashova vyjednávacího problému nevzniká.

Pokud by vznikla situace, že jeden z hráčů by mohl navrhnout jakékoli rozdělení a druhý hráč musel s tímto rozdělením souhlasit, aby k paretooptimálnímu využití investičních prostředků a investičních příležitostí došlo, měli bychom před sebou standardní ultimátní hru. Z empirických výzkumů víme, že v reálném světě ne každé rozdělení výnosů odpovídající úsečce AB je pro oba hráče přijatelné. Jedná se jen o psychologický fenomén, nebo to má i reálný ekonomický základ? Uvidíme dále. Zde jen zmíníme to, že v Nashově vyjednávacím problému většinou tato otázka nevzniká, protože výplaty v příslušné hře mají podobu vzájemně neporovnatelných subjektivních užitků hráčů, zatímco zde mají podobu výplat, které jsou nejen porovnatelné, ale jejich rozdílná výše může výrazně ovlivnit vzájemné postavení hráčů. V reálném světě to může hrát podstatnou roli, což je v zorném poli našeho modelu, zatímco v případě Nashova vyjednávacího problému je za jeho hranicí.

c) Paretovské optimum v modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Z modelu, který jsme prezentovali formou dolního podvojného obrázku vyplývá, že systém je v paretooptimálním stavu tehdy a právě tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem investičních prostředků a kdo vlastníkem investičních příležitostí, což předpokládá existenci příslušného úvěrového vztahu (věřitel nabízí investičních prostředky a poptává investiční příležitosti, dlužním poptává investiční prostředky a nabízí investiční příležitosti).

Odsud vyplývá otázka: Co brání tomu, aby investiční příležitostí, kterými disponují hráči, byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

V prvním přiblížení lze říci, že je to nerozvinutost příslušného ekonomického systému, např. nedokonalá informovanost hráčů o míře výnosnosti investičních příležitostí, neexistence mechanismů vzájemně přijatelného rozdělení výnosů apod.

Pokud bychom vystačili s touto odpovědí, měli bychom v reálném světě pozorovat tendence, které by nerozvinutost ekonomického systému jeho vývojem postupně překonávaly. A také bychom měli pozorovat roli ekonomické teorie, která by na překonávání této nerozvinutosti orientovala.

Existuje možnost doplnění prvotního pohledu: Existuje nějaký aktivní prvek (fenomén) ekonomického systému, který vychází z využití jeho nerozvinutosti a který aktivně brání využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, protože si tím jeden z hráčů může zvýšit svůj výnos oproti paretooptimální situaci.

Existence takového prvku (fenoménu) by mohla vysvětlit i to, že ne každé paretooptimální rozdělení výnosů z úvěrového vztahu je přijatelné pro oba hráče. Je zřejmé, že kandidátem na tento fenomén je poziční investování.

d) Význam generování investičních příležitostí při spojení stávajících investičních příležitostí se stávajícími investičními prostředky

Ekonomie produktivní spotřeby, ze které vychází model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí otevírá, jako jeden z nejvýznamnějších teoretických problémů, otázku generování investičních příležitostí. Hlavní proud se spokojuje s tím, že nové investiční prostředky vznikají při využívání stávajících investičních příležitostí, a to konkrétně spojením stávajících investičních prostředků se stávajícími investičními příležitostmi. V ekonomii produktivní spotřeby se stává velmi významnou problematika generování nových investičních příležitostí při využívání stávajících. Pokud by se totiž situace v určitém ekonomickém systému blížila paretovskému optimu, pak by hodnota nově generovaných příležitostí odpovídala míře jejich výnosu. Názorněji řečeno, hráče by zajímalo nejen to, jaké investiční prostředky získají v situaci, kterou lze modelovat prostřednictvím nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, ale také (a v některých případech zejména) to, jaké investiční příležitosti jsou jim generovány, protože v navazující hře (v dalším kole hry) by o velikosti jejich příjmů rozhodovala právě výnosnost těchto investičních příležitostí. V situaci blízké paretovskému optimu by se generováním výnosných investičních příležitostí jednomu hráči zvýšil i výnos druhého hráče, protože by se tím zvyšoval výnos z jeho investičních prostředků.

V případě pozičního investování je proces generování investičních příležitostí potlačen (proč generovat něco, co stejně nebude možné využít) a do značné míry deformován (např. tím, že hráč, který se stal obětí pozičního investování, si začíná vytvářet investiční příležitosti, kterými se brání proti investičnímu investování ze strany druhého hráče). Tuto problematiku v tomto pojednání nebudeme otevírat, protože bychom přesáhli rámce, které jsme si stanovili.

Zdroje:

1.      Černík, O., Valenčík, R., 2016,Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory, Contributions to Game Theory and Management, Saint Petersburg, Saint Petersburg State University pp. 2310-2608

2.      Černík, O., Valenčík, R., 2021, Basic quescion of financial markets theory, Financial Markets 2021 – Innovations and Sustainability, pp. 16-30.

K tomu:

V příštím pokračování si ukážeme, jak z bodů b), c), d) vyplývá fenomén pozičního investování jako to, bez čeho nelze vysvětlit průběh reálných procesů. Jinými slovy – zde o zviditelnění toho, co "nechce být viděno" a bez vytlačení čeho z reality bude naše globální pospolitost upadat.

(Pokračování)