Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Modernímu pracujícímu hernimu teoretikovi je jasné, ze zádný badatel, bez ohledu na své znalosti, zkusenosti a talent, jiz není schopen postihnout hlavní otevrené problémy a trendy matematiky v celé její síri. síre a rozmanitost matematiky v posledním století zaznamenala nebývalý rozmach.
Kdyz v roce 1900 David Hilbert zacínal svou slavnou prednásku prednesenou pred Mezinárodním kongresem matematiků v Parízi, stoicky rekl: Kdo z nás by nechtel poodhrnout závoj, za nímz se skrývá budoucnost, nahlédnout do prístích pokroků nasí vedy a do tajů jejího vývoje v budoucích staletích? Jaké budou konkrétní cíle, k nimz budou smerovat prední matematictí duchové prístích generací? Jaké nové metody a nová fakta v siroké a bohaté oblasti matematického myslení odhalí nová staletí? Hilbert byl mozná jedním z posledních velkých matematiků, kterí mohli hovorit o matematice jako celku a predkládat problémy, které pokrývaly většinu jejího tehdejsího rozsahu. Lze to tvrdit ne proto, ze by se nenasli dalsí matematici Hilbertova kalibru, ale proto, ze zivot je pravdepodobne přílis krátký na to, aby mel clovek moznost vystavit se celé síri ríse moderní matematiky. Jakkoli můze tato myslenka znít melancholicky, zároven vyvolává nutnost a touhu po intenzivní spolupráci mezi badateli různých oborů. Prehled o otevrených problémech matematiky i teorie her se tak v dnesní dobe stal úkolem, který lze splnit pouze spolecným úsilím.